Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 6. července 1880

Nový portrét, který jsem rozvrhla, měl u Rodolpha takový úspěch, že ho snesl dolů k mužům, aby dokázal, že i ženy něco zmůžou.
Čekalo se krásné zasedání o amnestii ve Sněmovně a obecenstvo bylo skvělé, republikánská high life, velvyslanci a tak dále, a dokonce i Hecht, ten byl i v Senátu. Je velmi horko, jsem v bílém velmi šik, Léon mě lorňuje a ostatní také, hodně; ale především ten Žid, ó ten mě lorňoval zpoza sloupu, skoro celou dobu. Byl s paní Arnaudovou, Floquetem, Hébrardem a Josephem, s nímž dvakrát vyšel ven. Měli jsme to velmi dobré v lóži prezidenta republiky.
Nic se nestalo, odložilo se to na zítřek. Ale dívala jsem se na Cassagnaca, čas od času schovaná v poslední řadě (byly jsme tam jen my); nevím, jestli je ošklivý nebo krásný, nebo odporný nebo půvabný nebo obyčejný, ale je drahý, je milovaný. Možná je to přehnané… ale dosud je tu jen on.
Byla jsem včera zlá? Ne, člověk nikdy není, a když říká, že je, chlubí se tím, že dělá lidi nešťastnými. Přesto myslím, že mě ten ubohý Casimir miluje.
– Přišel jste kvůli… tomu spisu? zeptala jsem se ho.
– Přišel jsem, abych vás viděl. A bylo to řečeno s tím úsilím, jaké člověk vynaloží, aby mohl mluvit a neplakat… Jsou mezi vámi, ó milí čtenáři, kteří mě budete číst, lidé prostí ducha, a ti si pomyslí, že Cassagnac mi brání mít srdce. Pro takovou nicku jako Casimir to srdce každopádně promlouvat nebude. Říká se, že Acardova dcera je velmi bohatá a že rytířský Paul de Cassagnac to obrovské věno zatajil a teď si vymyslel jakéhosi pana Juliena, který ho prý učiní svým dědicem a tak dále. Což bych i já, viděna ze strany či zdálky, měla nečistou povahu? Vždyť koneckonců já bych si vzala kohokoli pro peníze a velké postavení. Je to tak přesně? Já Casimira přímo neodmítám: „ale kdybych našla velmi bohatého muže, na vás bych se neohlížela a vzala bych si toho muže“ – tak jsem mu to včera řekla. Je to čestné? Třebaže, přiznávám, není to právě nejčistší. A koneckonců kdyby se nabízel muž, jehož bohatství by bylo nabyto nepoctivě, dala bych mu bez váhání přednost před čestným člověkem. Pokud ovšem jeho šejdířství nezajde tak daleko, aby ho přivedlo na černou listinu – v tom případě by bohatství nebylo k ničemu. Tak si tedy rozumějme: když říkám, že bych si vzala darebáka pro jeho měšec, rozumí se, že to bude darebák společností přijímaný. Takových je mnoho. Nuže, jsem snad lepší než Paul? Má to víc výhod a je snazší přijmout cokoli, protože je to muž, kdo všechno zaštítí svým jménem.
Přesto mi připadá, že je ve mně cosi naprosto poctivého. Kdybych si vzala muže, nikdy bych ho nepodvedla, předně abych se nepošpinila, a pak proto, že podvádět mám v ošklivosti.
Zkrátka – já si dovoluji tyto kalkulace, které se samy nabízejí. Znáte můj život, ale v milovaném bych chtěla vidět jen čistotu a slávu. Což jinými slovy znamená, že prozatím žádný milovaný není.
Ten ubohý Casimir!
– Mé zásady vám připadají odporné a podle vás jsou vyčtené z mých knih. Jsem prý posměšná a hloubavá, pořád jen pózuji: nikdy prý neřeknu jediné slovo z toho, co si myslím. Tak co tedy na mně milujete? Moji pleť? Ta je přece příšerná!
Neměl co odpovědět, jen čas od času vykřikl, že není tak hloupý, jak si myslím, a že ho můžu sebevíc otupovat, stejně všechno chápe. Nechápal nic… ale ono se přece říká, že zamilovaní vypadají hloupě.
Ne, opravdu hloupý je. Ptá se mě, k jakému účelu, proč by se měl ještě vzdělávat, a pak rozčarovaně dodá, že je už beztak až moc vzdělaný. Ten žížala je do sebe vážně celý zamilovaný. Poslouchá mé tvrdosti, a to mu nebrání, aby znovu zaútočil a dovolil si kritiky a poznámky s tou svou obvyklou domýšlivostí a umíněností!
Zuřím, když si pomyslím, že si ta bytost dovoluje kritizovat či rozpitvávat cokoli na mně. Hnusná hlína, jak se opovažuje nemít čelo v prachu? Vzpoura rovného se zdá přirozená a budí úctu, vzpoura výše postaveného vás vrhne k jeho nohám – a často se vzbouřený rovný stane výše postaveným. Ale vzpoura podřízeného, jako je tenhle Rumun, tenhle poddůstojník ducha, ta pohoršuje, popuzuje, zraňuje a otravuje. Dovedete si představit Soutza, jak říká: „Vy všechny, všechny mladé dívky, jste takové, ale úplně všechny.“
Je tak pošetilý, když zvedá hlavu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „high life“ – vznešená společnost. ↩