Pátek 25. června 1880

V Opeře, s Gavinovými, hrabětem a hraběnkou Muratovými, Chaudordym, Nervem, de Gravesem, Rivolim a tak dále… Markýz Casa-Riera přišel se svým kavalírem, popovídali jsme si a pozval mě, ať ho přijdu navštívit. Víte, je to dovoleno, dámy i mladé dívky ho navštěvují. Zapůsobila jsem na celý sál, naší společnosti jsem se věnovala málo, celá zaujatá pózou, lorňována pány z Jockey Clubu, neapolským králem a tak dále…
Gavinovi, když se dozvěděli, že jsem Soutza odmítla, říkají, že mi nezbývá než jedno. Jet se provdat do Ruska za bohatého muže a vrátit se užívat života, místo abych si ničila mládí čmáráním po plátnech. Ti Francouzi, co chtějí věno… Ale Soutzo taky, jenže ten mi přece jen připadá tak trochu z mé země. Proč nepíše? Právě jsem si při večeři s tetou dala šampaňské a jsem trochu podnapilá. Nezdá se vám, že červené víno je při svícení ohavné? Při večeři to ještě jakž takž ujde, ale pozdě večer je to příšerné. Ostatně si ho naliju necelou čtvrtinu sklenky a zbytek doplním vodou; piju hodně, někdy pět šest sklenic, a kdyby to bylo víno, vypadalo by to ošklivě – je to, jak vám říkám, šestina vína a pět šestin vody. Ale šampaňské je něco jiného, ale to má člověk rád jedině při noční večeři.
Proč Soutzo nepíše? Kde je? Modelovala jsem od půl sedmé do půl osmé, je to moc zábavné.