Pátek 25. června 1880

V Opeře, s Gavinovými, hrabětem a hraběnkou Muratovými, Chaudordym, Nervem, de Gravesem, Rivolim a tak dále… Markýz Casa-Riera přišel se svým kavalírem, popovídali jsme si a pozval mě, ať se na něj přijdu podívat. Víte, je to dovoleno, dámy i mladé dívky se na něj chodí dívat. Udělala jsem na sál svůj dojem, naší společnosti jsem se věnovala málo, celá zaujatá pózou, lorňována pány z Jockey Clubu, neapolským králem a tak dále…
Gavinovi, když se dozvěděli, že jsem Soutza odmítla, říkají, že mi nezbývá než jedno. Jet se provdat do Ruska za bohatého muže a vrátit se užívat života, místo abych si ničila mládí čmáráním po plátnech. Ti Francouzi, co chtějí věno… Ale Soutzo taky, jenže ten mi přece jen připadá tak trochu z mé země. Proč nepíše? Právě jsem si při večeři s tetou dala šampaňské a jsem trochu podnapilá. Nezdá se vám, že červené víno je při svícení ohavné? Při obědě to ještě jakž takž ujde, ale večer je to příšerné. Ostatně si ho naliju necelou čtvrtinu sklenky a zbytek doplním vodou; piju hodně, někdy pět šest sklenic, a kdyby to bylo víno, vypadalo by to ošklivě – je to, jak vám říkám, šestina vína a pět šestin vody. Ale šampaňské je něco jiného, jen ho člověk má rád jedině při noční večeři.
Proč Soutzo nepíše? Kde je? Modelovala jsem od půl sedmé do půl osmé, je to moc zábavné.