Čtvrtek 24. června 1880

Celý den jsem se procházela, vykonaly jsme pár návštěv – u Adeline, u Goldsmidových. Pak do Bois.
A večer jsem modelovala; budu modelovat skoro každý večer od sedmi do osmi, a v úterý a v pátek, ve dnech, kdy přichází Lefèbvre, pracujeme od sedmi do deseti nebo od půl sedmé do osmi. Bude pracovat vedle mě, abych viděla, ale mého díla se nedotkne. Dnes večer jsem rozvrhla celou postavu, skoro plně plastickou – totiž úplně, jen je opřená o prkno, abych se vyhnula železné kostře. Pózuje Lorenzo Sporagna. Pořád stojíme, chodíme kolem, protože je třeba vidět model ze všech stran. Pro mě je to dokonalé, protože jinak bych si nikdy nenašla čas na pohyb. A protože se mi po Soutzovi večer trochu stýskalo, díky tomu se mi už stýskat nebude.
Proč nepíše? Vůbec netuším, co se s ním stalo. Poslední večer, v sobotu, jsem byla hezká a díval se na mě dojatýma očima, postaviv se za moji tetu. Ty ubohé oči, šťastné, že mě vidí, a smutné z odchodu. Ale proč žádný dopis? Možná je to pokrytec a ničemný člověk.