❦
Pondělí 21. června 1880
Lundi 21 juin 1880
Co je vážně pěkné, je Figaro, který píše, že se rodina Cassagnacových sešla na křtinách na zámku v Garges (Seine-et-Oise) u pana Couveleta, tchána pana de Cassagnaca. Ne, ale ti Couveletovi a ti Acardovi a to špinavé manželství... fuj! To tu modlu dokonale boří.
Ce qu’il y a de joli c’est le « Figaro » qui dit que la famille Cassagnac s’était réunie pour le baptême au château de Garges (Seine-et-Oise) chez M. Couvelet le beau-père de M. de Cassagnac. Non, mais ces Couvelet et ces Acard et ce sale mariage... pouah ! Voilà qui démolit singulièrement l’idole.
S paní Gaviniovou jsme od tří do sedmi obíhaly obchody. Teď, když už tu není Soutzo, začínají znovu ty neuvěřitelné večery samotářky uprostřed Paříže!
Nous avons couru les magasins de trois à sept heures avec Mme Gavini. Maintenant qu’il n’y a plus Soutzo, recommencent de nouveau ces incroyables soirées de recluse en plein Paris !
Paní Randouinová má od minulého týdne chlapečka, byly jsme se na ni podívat. Manžel je velmi spokojený. Říká se, že to dítě má s panem Delattrem. Ta krásná Odette udělala všechno, co mohla, aby zbohatla, a nepovedlo se jí to.
Madame Randouin a un petit garçon depuis huit jours, nous sommes allées la voir. Le mari est très content. On dit que l’enfant est de M. Delattre. La belle Odette a fait tout ce qu’elle a pu pour faire fortune et n’a pas réussie.
Randouinovi jsou na tom finančně velmi zle, ačkoli je obklopuje přepych a elegance.
Ils sont très gênés les Randouin quoiqu’entourés de luxe et d’élégance.
Nu, myslím, že je smutné nedojít k ničemu, když člověk přinesl všechny oběti.
Eh bien, je trouve qu’il est malheureux de n’arriver à rien quand on a fait tous les sacrifices.
Jaké ticho. Člověk zhltne sedm osm novin, a pak... jenže já nepotřebuji noviny, potřebovala bych ty, kdo je píší, ty, o nichž se píše, to všechno, zkrátka život... a já jsem tu doma jako mrtvá.
Quel calme. On dévore sept ou huit journaux et puis... mais ce n’est pas les journaux qu’il me faudrait, il faudrait ceux qui écrivent, ceux dont on écrit, tout cela enfin, la vie... et je suis morte ici à la maison.