Neděle 20. června 1880

na okrajinote de Marie sur la page de titre du Livre 89
Kresba 3. října 1871 Malba 30. září 1872 Medaile 14. ledna 1877 Edmondova předpověď (kn. 75, s. 6 Moudré rozhodnutí (strana 13)
Saint-Amand a d’Alt nás odvezli domů z cirkusu. Lilo jako z konve. Já, když věřím v upřímnost lidí, nejsem ani zlá, ani bezcitná. Soutzo jistě odjel. Včera byla v ruském kostele bohoslužba a Wodzinski ho tam viděl. Odjíždět je vždycky velmi smutné. Předevčírem jsem si při pohledu na to dítě u svých nohou pomyslela, pomyslela jsem si, že jediným pohledem bych mohla proměnit jeho trýzeň ve štěstí... A jak je člověk nešťastný, když nemůže darovat štěstí, i když je v jeho moci!! Napadlo mě položit mu ruce na ramena a říct: nuže, i já vás miluji, nečekejme ani půl roku, ani rok, svoluji, že budu vaší ženou! Jenže ten pokus, ač božsky zajímavý, by byl pobuřující ukrutností. Myslím, že svého svatého Matouše dostane; jestli opravdu miluje, pochopí to. Ostatně si ho poctivě zasloužil.
Paní Engelhardtová se synem a Cerny u nás obědvali.
Pak jsme s tetou a Cerny šly na Salon a potom do Bois. Dopoledne jsem strávila na Salonu, který se dnes večer zavírá. Milosrdný Samaritán dostal čestnou medaili. Ale i kdyby byla malba pana Morota sebeúžasnější, čestná medaile by se měla udílet obtížněji. Ostatně – ať ji udělají povinnou, ale neudílejí ji za zásluhy, nýbrž nejlepšímu dílu Salonu.
Krajina u Bastiena-Lepage není dokonalá, škodí jeho postavě, ale jaká je to obdivuhodná postava! Ta hlava je dílo naprosto výjimečné. Morotův obraz mě dnes málem nudil, kdežto Bastien-Lepage! Chodila jsem od jednoho k druhému, a pak ke spící hlavě od Hennera a k malé nymfě téhož Hennera – to je půvab sám. Není to tak úplně příroda, ale... ale ne, to musí být příroda, je to rozkošné. Ty nymfy v soumraku jsou nesrovnatelné a nenapodobitelné. Nemění se, ale je to vždycky kouzelné. Jeho akty, které visí v Lucemburském muzeu, se nevyrovnají tomu, co maluje teď. Jeho loňský obraz je to nejlepší, co jsem od něj viděla. Vášnivě jsem si ho přála koupit, dívala bych se na něj každý den. Ach, kdybych byla bohatá... Soutzo svého svatého Matouše nedostane. Je zvláštní, jaký dojem ve mně Morot zanechal – vedle Bastiena a Hennera je nudný. Henner!... ten je nevýslovně půvabný.

Poznámky

Pozn. překl.: Le Bon Samaritain (Milosrdný Samaritán), obraz Aimého Morota (1850–1913), který získal čestnou medaili na pařížském Salonu roku 1880. ↩