❦
Úterý 22. června 1880
Mardi 22 juin 1880
Jak to, že jsem nic nevěděla o tom úžasném včerejším zasedání? Ten kousek mi vyvedlo moje malování. Ostatně jsem věděla, že se bude jednat o amnestii, ale kdo mohl tušit, že promluví Gambetta? Žádné noviny to nenaznačovaly. Obíhala jsem krámy, zatímco ten neobyčejný muž řečnil. Inu! Po něm už není nikdo. Paul de Cassagnac vedle něj působí slabě, neduživě, jako kluk. Kdybych Paula de Cassagnaca milovala, takhle hloupě by se mi před očima nepropadl do země. A kdybych nebyla republikánka z přesvědčení, ten obdivuhodný muž by mě jí učinil. Vzpomínáte si, jak jsem před více než dvěma lety provolávala slávu Cassagnacovi a psala ve svém deníku, že on nebo někdo jiný by ze mě mohl citem udělat bonapartistku nebo cokoli jiného, ale že v duši jsem republikánka? Těší mě to, dokazuje to, že mám nějaké přesvědčení, a udivuje mě to. A což jsem se s ním neshodla – totiž což jsem o dva roky nepředběhla včerejší Gambettovu řeč, když jsem jednou večer, jak jsem o tom začala přemýšlet, neřekla: dnešní republika je ta pravá, dlouho očekávaná, ta konečná, požehnání nebes, konečně přišlá.
Comment n’ai-je rien su de la formidable séance d’hier, ça c’est un tour que m’a jouée ma peinture. Du reste, je savais qu’on discuterait l’amnistie mais qui pouvait prévoir que Gambetta parlerait; aucun journal ne le laissait prévoir. Je courais les boutiques pendant que cet homme extraordinaire parlait. Eh bien ! après lui il n’y a plus personne. Paul de Cassagnac apparaît faible, chétif, un gamin. Si j’aimais Paul de Cassagnac, il ne rentrerait si bêtement sous terre à mes yeux. Si je n’étais républicaine par conviction, cet homme prodigieux me le ferait devenir. Vous rappelez-vous, il y a plus de deux ans lorsque j’acclamais Cassagnac et que je disais dans mon journal que lui ou un autre pouvaient me rendre bonapartiste ou n’importe quoi par sentiment mais que j’étais républicaine dans l’âme. Cela me fait plaisir, cela prouve que j’ai quelque conviction et cela m’étonne. Et ne me suis-je pas rencontrée c’est-à-dire n’ai-je pas devancé de deux ans le discours d’hier de Gambetta lorsque je disais un soir que je me mis à songer à cela, n’ai-je pas dit: la République de maintenant est la vraie, la longtemps attendue, la définitive, bénédiction du ciel, enfin venue.
Co záleží na přehánění, jehož se užívá, aby se došlo k pravé míře? [Zrušená slova]. Republice se vyčítá krev, bláto a tak dále. Jen pohleďte na začátky všech věcí, zvlášť když jedna polovina překáží, bojuje, kazí. Země není salon.
Qu’importe les exagérations que l’on emploie pour arriver à la mesure juste ? [Mots cancellés]. On reproche le sang, la boue etc., à la République. Regardez les commencements de tout, surtout lorsqu’il y a une moitié qui empêche, lutte, gâte. Le pays n’est pas un salon.
Ať si straníci vybírají své hosty, ale republika není strana, je to Země. Čím víc lidí k ní přijde, tím víc rozevře svou náruč, a až přijdou všichni, nebude už vyhnanců, ani opuštěných, ani vyvolených, nebude už stran, bude Francie.
Que les gens de partis choisissent leurs invités, mais la République n’est pas un parti, elle est le Pays. Plus on viendra à elle, plus elle ouvrira ses bras et quand tout le monde sera venu, il n’y aura ni proscrit, ni délaissé, ni choisi, il n’y aura plus de partis, il y aura la France.
A tehdy budou viníci potrestáni, ale nikoli zavrženi. Jak by to vůbec bylo možné?
Et alors les fautifs en seront punis mais non point reniés. Comment cela se pourrait-il ?
Vyčítá se republice jako zločin, že má ve svých řadách ničemy – a který národ je nemá?
On fait un crime à la République d’avoir des misérables dans ses rangs et quelle est la nation qui n’en a pas ?
„Republika není ani salon, ani klika. Kdyby se Francie stala legitimistickou nebo imperialistickou, byli by snad pak všichni čistí?“
« La République n’est ni un salon ni une cotterie. Si la France devenait légitimiste ou impérialiste seraient-ils donc tous purs ” ?