Čtvrtek 17. června 1880

Zkoušení šatů, pak večer Soutzo s vyznáními plnou parou. Klesá na kolena, bere mě za ruce a jako dítě klade hlavu na mé rameno.
Nechávám ho. Je velmi nešťastný. Tam v Rumunsku vyhořel les a obilí. A pak mě miluje a já ho nemiluji a říkám mu to, byť jemně…
Zvláštní večer, přihlížela jsem jako divačka, chtějíc vidět, do jaké míry člověka dokáže dojmout muž, kterého nemiluje. Usmívala jsem se se zvláštní a naivní koketérií, z níž se mu motala hlava. Nepřísahala bych na čistotu jeho citů, jelikož jsem v něm rozněcovala city nečisté…