❦
Sobota 12. června 1880
Samedi 12 juin 1880
Je mi lépe. Dokončila jsem rychlou skicu paní Gaupillatové. Turquan, Moraës, paní Gaviniová, paní Engelhardtová, de Villevieille… Slečna Collignon zůstává na večeři, Soutzo také.
Je suis mieux. J’ai fini la pochade de Mme Gaupillat. Turquan, Moraës, Mme Gavini, Mme Engelhardt, de Villevieille... Collignon reste dîner, Soutzo aussi.
Vrací se z Cassagnacova zasedání a přináší z něj odlesky, které mě rozohňují. Je to pravda, nikdy jsem nemilovala a nikdy nebudu milovat nikoho než toho muže.
Il revient de la séance Cassagnac et en apporte des reflets qui m’exaltent. C’est vrai, je n’ai jamais aimé et n’aimerai jamais que cet homme-là.
Jelikož potřebuji přehlušit svůj vztek, směji se a mluvím velmi hlasitě, mísíc Aristotela a amnestii… Zkrátka jsem bláznivá, a bláznivá proto, že můj rovný je navždy ztracen.
Ayant besoin d’étourdir ma rage je ris et parle très haut entremêlant Aristote et l’amnistie... Enfin je suis folle et folle parce que mon pareil est perdu à jamais.
Soutzo doprovází tetu do cirkusu, což ho nebaví. Znovu jsem mu řekla, že má hrubé city, že jsem byla nemocná a že se ani večer nepřišel poptat…
Soutzo accompagne ma tante au cirque, ce qui ne l’amuse pas. Je lui ai dit de nouveau qu’il avait les sentiments grossiers, que j’étais malade et qu’il n’est seulement pas venu s’informer le soir...
„Neměla bych vám to říkat, protože tomu nerozumíte; říkám vám to a vy to berete jako výtku; jste krátkozraký, budete jím vždycky, i kdyby vám to vyčítali třicet let. Stejně tak s vaší povahou, zbytečné o tom mluvit.“
Je ne devrais pas vous le dire car vous ne comprenez pas cela; je vous le dis et vous prenez cela pour un reproche; vous êtes myope, vous le serez toujours quand même on vous le reprocherait pendant trente ans. De même pour votre moral, inutile de vous en parler.
Když jsme zůstaly se slečnou Collignon samy, bavíme se o mé budoucnosti. Říká, že Soutzo je hloupý a zlý a že kdybych si ho vzala, vyplakala by všechny své slzy. Že není jemnocitný, že bude pořád zalezlý u své ženy, nemaje ani zaměstnání, ani kariéru. „Osel osedlaný!“ říká.
Restées seules avec Collignon nous causons de mon avenir. Elle dit que Soutzo est bête et méchant et que si je l’épousais elle en pleurerait toutes ses larmes. Qu’il n’est pas délicat, qu’il sera toujours fourré chez sa femme n’ayant ni occupation ni carrière. “Un âne bâté !” dit-elle.
To všechno je pravda, ale uklidňuji ji ohledně sňatku, který nikdy nebude.
C’est vrai tout cela mais je la rassure quant au mariage qui ne se fera jamais.
Jenže je to tak, jsem sama s tetou a nudím se k smrti, ten chlapec sem přináší jakýsi odlesk života, veselí a lásky… předvídám, vím, že si dělám smrtelného nepřítele, ale poslat ho pryč…
Seulement voilà, je suis seule avec ma tante et m’ennuie à mourir, ce garçon apporte ici comme une reflet de vie, de gaieté et d’amour... je prévois, je sais que je me crée un ennemi mortel, mais le congédier...
Snadno si umíte představit, co jsem mohla říkat Soutzovi s hlavou a srdcem plnými toho druhého, do něhož jsem zblázněná a který je navždy ztracen. Inu! co může člověk se svým srdcem za takových okolností dělat? Musí si vzít bohatého muže.
Vous pouvez vous figurer facilement ce que je pouvais dire à Soutzo ayant la tête et le cœur pleins de l’autre, dont je suis folle et qui est perdu a jamais. Eh ! bien que peut-on faire de son cœur dans ces conditions-là ? On doit épouser un homme riche.