Neděle 30. května 1880

Gaviniovi, Antoine a já v Auteuil. Jsem v bílém, slaměný klobouk půvabně přikrytý závojem z hedvábného krepu, jenž se vpředu váže dvěma čerstvými růžemi. Růže i na levé straně klobouku. Saské rukavičky, střevíce stejně vyšívané žinylkou a zlatem. Bílý slunečník podšitý růžovou, držadlo z japonského dřeva s vykládáním z barevných kamenů, berušky, listoví a tak dále.
Ve chvíli, kdy jsem nasedala do kočáru, abychom jely vyzvednout Gaviniovy, přišel se Soutzo zeptat, jestli jsme už odjely, přichází se mnou mluvit. Jsem hezká jako růže a jeho oči září dost na to, aby mi dokázaly, že se nemýlím. Sleduje landaur a čeká u dveří Gaviniových. Ale tam ho moc nevidím. Nejspíš se zašil mezi sázkaře.
Gavini se mnou prochází, abych se neprocházela s mladými muži; vidíme spoustu známých: Pernety, Nervo, který se se mnou prochází (důkaz, že jsem šik, jinak by o to nepožádal), L. Chevreau, kníže monacký, Dufour, de Lareintie a tak dále a tak dále a tak dále. Brochetonovi, Moliner, Moraës, Miranda, další Španělé; Morgan, který je často u nás a také se se mnou prochází, aby ukázal ženu hodnou ukázání. Hodně bych se bavila, kdyby nebylo těch nepřítomností toho bezvýznamného Soutza. Vybraná společnost, rozkošné toalety. Půvabný návrat.
Vezměte si ho, říká mi Adeline, budete kněžna, velmi dobře postavená, budete mít všemožné výhody a uspokojení, půjdete, kam budete chtít, budete dělat všechny extravagance, které se vám zlíbí, budete neomezenou paní. To ano, ale myslíte, že je dost… na to, abych mohla, jak říkáte, dělat extravagance…
Ledaže byste chtěla obrátit celý dům naruby přepychem… velmi dobrá rodina. Věřte mi, vezměte si ho, budete kněžna, dvojnásob kněžna, jelikož jste cizinka. Jinak nikam nedojdete… obíhat ateliéry, umělkyně, dívka… hlouposti, vdejte se.
Řecký král přihlížel dostihům v prezidentské tribuně. Je to stejně hezké jako Velká cena, ba pořádnější. Řekla jsem Gaviniovým, že neznám nic nepříjemnějšího než Soutza, že Morgan je lepší. Vskutku, říkají, Morgan je lepší. U všech rohatých! Morgan má zrzavé vlasy, začíná pelichat a podobá se výrovi; ale to víte, francouzské dámy jako Adeline to mají za velmi dobré, jako třeba Rivoliho.
Vlasy do mdla plavé, úzká ramena, suchý nos, červené lícní kosti, jedním slovem typ moderního pána, a má se to za vznešené!
U sta hromů, já dobře vím, co to je být vznešený; Multeda mají za krásného!! Pleť, která se snadno podráždí, červená víčka, nos… červené nozdry, špinavě plavé vlasy; počínající bříško, jak tohle můžete srovnávat s matnou, mladou a čistou pletí, jako má Soutzo, který sice má nos, do nějž by se dal navléci kruh, ale který není ani červený, ani zvadlý. Gabriel, to už je jiná! Gabriel je vznešený, ale není ani ošklivý, ani špinavý, ani plavkovitý, ani unavený, ani zvadlý, ani mdlý.
Gabriel je rozkošný a Soutzo vedle něj je jako buldok vedle chrta. Jenže Gabriel ani není rumunský kníže.
Paní Géryová: To je tedy nemožné! Inu, to všechno jsou hlouposti a chtěla bych nejdřív jet do lázní a strávit zimu v Petrohradě, kde se člověk velmi snadno provdá, je-li Sarah Bernhardtová počestného ražení jako já.
Soutzo by byl obyčejné zaopatření. Lituji, že ho nemohu nechat čekat dva roky.
Chystala jsem se jít spát, když Soutzo v deset přišel. Jsem příkrá a nepodávám ruku.
Co se s vámi stalo na dostizích, kam jste se to zašil?
Já?
Vy, co to máte za způsoby schovávat se na veřejných místech! Já vás nemám ráda, mám ráda ty, kdo jsou milí a hodní jako ti, které jsem tam viděla…
Máte dost dvou mužů u sebe.
Antoine a pan Gavini? To nejsou dva muži, to je rodina; jak by mi bylo zatěžko, kdybych nemohla mít kolem sebe takový tucet, abych se procházela a bavila?
Copak bych dělal uprostřed nich?
O to nejde. Nesnáším ty způsoby chodit v deset večer. Máte-li chuť mě vidět, dívejte se na mě přede všemi, jako všichni. Tak. Copak tu pohledáváte?
Přicházím hrát piket s vaší tetou.
Tak tedy jděte.
A nechala jsem je hrát.