Pondělí 31. května 1880

Vracím se do ateliéru po čtyřech dnech nepřítomnosti.
Šla jsem navštívit Berthe (jednou za půl roku) a myslela přitom na ten přelud uznání… věc nemožnou a hlavně nezaslouženou. Inu, kdyby se šlo do podrobností, kdyby se ptali, jak dlouho člověk pracuje, co slibuje a tak dále, ale takhle z čistého nebe… Amélie medaili dostane, Léon Say má dlouhé prsty. Ale proč se Berthe stará o mě? Nepochybně je tu jakýsi pán, jehož oddanost je třeba vyzkoušet a který slibuje, že splní každý rozmar.
Včera v té záležitosti zase psala.
Ó spravedlnosti! Úplně vedle mého obrazu byl jeden příšerný patvar, žena v modrém na žlutém pozadí; vypadala, jako by byla přilepená k papíru. Inu, ta zrůdnost teď visí v sále a v úrovni očí.