Sobota 29. května 1880

Kiki, Antoine, paní Gaviniová, Saint Amand, Froman, Moraës, Bailleulová, Soutzo.
Stačil zajít k Audiffretovým (dnes ráno mi poslal hrozny a broskve), nezůstal ani půl hodiny a v půl sedmé odjel v kočáře s livrejovaným služebnictvem.
Nejsem s ním spokojená. Ale začíná to být otřepaná písnička.
Dnes večer velkolepoučký kostýmovaný ples u kněžny de Sagan; jedna z těch monumentálních slavností, o nichž se mluví dva měsíce předem, kostým paní de Boy stojí 7 000 franků a kostým kněžny de Chimay (rozené Lejeune) 34 000 franků.
Jsem unavená, smutná, neklidná, dnes večer do cirkusu nepůjdu, nebude tam nikdo pořádný.
Soutzo se vrátil o půl deváté, zůstáváme doma a on káže proti umělcům, ateliéru a tak dále a tak dále, pohoršuje se, že chodím k Mouzayové zahazovat se s malíři. Diví se té změně tváře, hlasu, všeho, k níž dochází, octnu-li se v tom prostředí. Teta nás neopouští o nic víc než můj stín, ostatně už nepodávám ruku k políbení. Jde k paní de Sagan.
Las Cases se žení se slečnou Mercier de Lastende; ten sňatek si zařídili sami dva a je to velmi roztomilé. Slečna Waléry se vdává za hraběte de Béarn.
Ohledně mé cesty do Jeruzaléma Soutzo říká, že by se chtěl oženit v Jeruzalémě. Jede s námi, Antoine taky, najmeme si na cestu omnibus.