❦
Čtvrtek 27. května 1880
Jeudi 27 mai 1880
Jak je krásné ráno, pozor, začínám.
Que c’est beau le matin, attention, je commence.
Nejprve jsem u otevřeného okna pozdravila den lahodnými zvuky harfy, jako Apollónovi kněží, a pak své dvě ženy před hrobem. Mám chuť jet do Jeruzaléma a udělat ten obraz s tamními hlavami v plenéru.1
J’ai d’abord salué le jour, devant la fenêtre ouverte par les sons harmonieux de la harpe, comme les prêtres d’Apollon et puis mes deux femmes devant le sépulcre. J’ai envie d’aller à Jérusalem et d’y faire ce tableau avec des têtes de là-bas en plein air.
Paní Gaupillatová se zastavila, potom jdeme do lesíka, teta a ty dvě opuštěné ženy. Málem jsem desetkrát usnula.
Madame Gaupillat a passé, après nous allons au Bois, ma tante et les deux femmes délaissées. J’ai failli m’endormir dix fois.
Teta večeří sama u paní Bizailleulové, jak ji nazývá Anitchkoff, vracely jsme se, když jsme potkaly Soutza, jak sjíždí Champs-Elysées v kočáře s jakýmsi jiným civilem; jede pravděpodobně k paní de Lesseps. Audiffretovy jsou nepochybně také pozvané na večeři současně s Casimirem. Je to mrzuté, ale jestli si nejsem jistější sama sebou než tohle… vždyť zavřít toho chlapce nelze, ostatně kdyby mě miloval, dovedl by se zavřít sám a netvářit se tak rozzářeně, jako se tvářil dnes, když mě vůbec neviděl. Co mi to udělá, řeknu-li si jednou provždy, že mě Casimir nemiluje! Inu! a je to.
Ma tante dîne seule chez Mme Bisailleul comme l’appelle Anitchkoff, nous rentrions quand nous avons rencontré Soutzo qui descendait les Champs-Elysées en voiture avec un autre pékin; allant probablement chez Mme de Lesseps. Les Audiffret sont sans doute aussi invitées à dîner en même temps que Casimir. C’est ennuyeux mais si je ne suis pas plus sûre de moi que ça... car il est impossible de l’enfermer ce garçon, du reste s’il m’aimait il saurait bien s’enfermer lui-même et ne pas avoir cet air épanoui qu’il avait aujourd’hui en ne me voyant point. Qu’est-ce que ça me fait de me dire une bonne fois que Casimir ne m’aime pas ! Eh ! bien c’est fait.
Antoine přišel, abychom se domluvili na Velké ceně v Auteuil v neděli. Antoine je jako syn paní Gaviniové, a tak zůstaneme rozprávět sami dva. Ale teď je deset. Jsem na nohou už osmatřicet hodin.
Antoine est venu pour s’arranger avec moi pour le Grand Prix d’Auteuil dimanche. Antoine est comme le fils de Mme Gavini, aussi nous restons à causer tous seuls. Mais voici dix heures. Il y a trente-huit heures que je suis debout.
Poznámky
Pozn. red.: Zde se poprvé objevují „Svaté ženy“ – Marie u prázdného hrobu –, obraz v životní velikosti, který chtěla Marie malovat pod širým nebem v Palestině a nikdy jej nenamalovala. Zaměstnával ji až do jara 1884; posmrtný katalog z roku 1885 z něj uvádí jen návrh, skicu a jednu studii, jejichž osud je dnes neznámý. ↩