Neděle 23. května 1880

Dopoledne trávím upravováním klobouků a hraním si se svými psy. Prater, Coco, Pincio a jeho dvě děti, Cosi a Kdosi, oba bílí.
U Gaviniových Chaudordy, Nervo, Las Cases a pak Valentine, vévodkyně z Valence.
De Daillens právě odešla, zve mě ve středu na večeři, velký večírek potom. Vidíte přece, že chodím do společnosti.
Soutzo nejspíš nepřijde. A nejde jen o to, ale cítím, že vcházím do černé série, čekám všemožné mrzutosti, je mi do pláče a chtěla bych zalézt pod stůl, zavřít oči a zacpat si uši, jen ať mě nechají na pokoji.
Julian přišel, abychom spolu hledali pozadí, a cestou, když jsem ho doprovázela, jsem potkala paní de Brimond, která zašla dovnitř a zůstala u nás hodinu.
Tady je dlouhý elaborát z „Gazette“ pro ženy, předplácím si ji, ale nikoho tam neznám a ptám se sama sebe, kdo jim ty informace dodal. Pelikanova dcera a paní Crossová, Anitchkoff a pop na večeři. Nejraději bych celou tu společnost poslala k čertu, a přece jsem se znepokojovala, jestli Soutzo přijde, nebo ne, ne pro potěšení ho vidět, ale z ješitnosti. Včera večer ho u Franckensteinových museli proti mně poštvat. Alexis a Bojidar tam byli a ti ostatní.