Středa 21. dubna 1880

Ale to všechno mě trápí a ještě něco k tomu… všude nevraživost, ne-li nepřátelé. Alexandre Dumas, u něhož se prý o nás mluví špatně, provdává svou dceru za pana Lipermanna, žida, nepochybně Hechtova přítele. Hecht je velmi dobře zapsán u de Lessepsových, a manželé [škrtnuto: Martinezovi], které jsme potkaly u něho na večeři a které oddal, přičemž ta žena je téměř příbuznou paní de Lesseps, pak paní Adamová, která je nadmíru spjatá s generálovou Türrovou rozenou Bonaparte-Wyse, jež se hodně stýká, ačkoli jí stará Adamová zavřela leckteré dveře. Zkrátka kdožví… a pak ten můj hloupý obraz „Otázka rozvodu". To je čistá práce! Ach, to jsem to dopracovala! Sama jsem to chtěla, ten rozruch, a bude, ale ne ten, v jaký jsem doufala, bude to rozruch nezdravý, ponižující.
Ten žid… osobní útoky, kdožví, neboť jestli sepíšou jen tu malbu, bude to příliš velká čest, ale je tu ještě něco jiného, snažím se vše předvídat a vymýšlet si třicet šest věcí, aby nenastalo nic z toho, co jsem předvídala: neboť na tomto světě se sotvakdy stane něco tak, jak se toho člověk bojí nebo jak v to doufá.
A Arnaud z Ariège, s nímž jsem se zašpinila…
Víte, když byl Géry s námi v opeře, je to dávno, nuže, dokonce ani nenechal navštívenku, a na poslední večeři, kam ho máma pozvala (!!), přijal, ale protože jeho ubohá dcera potratila ve třetím měsíci, byl nucen odjet do Rambouilletu, takže nevečeřel.
Poslal mi čtyřicet franků na mou dražbu, ale cestou k paní de Brimond se k nám nezastavil. A přitom by bylo snadné nechat při průchodu kolem vrátnice navštívenku.
Co se týče cudného a čistého Gabriela, je tu už čtrnáct dní. Soutzo mi to řekl, ale uvěřila jsem tomu teprve včera, když se paní Gaviniová podivila, že jsme ho ještě neviděly.
Vrátila jsem se ke staré Jacobové, jen převlečená za Angličanku a s brýlemi takovými, že první, co udělala, bylo, že předepsala lék proti nemoci očí a řekla de Daillensové, ať mi řekne, abych jí ukázala oči, odhrnula jsem brýle a přimhouřila víčka. Hrála jsem komedii, že nerozumím ani slovo francouzsky, de Daillensová měla zaznamenat vyprávění a pak mi je přeložit. Celkem vzato jsou hlavní rysy stejné, všechno je dokonce úplně totéž, kromě portrétu mého nastávajícího, který je ve všech bodech stejný jako u Edmonda; dobře urostlý muž, kaštanové vlasy, široké klenuté čelo, upřímného a počestného vzezření. Vynikající povaha, okouzlující, velmi bohatý muž, titulovaný nebo slavný, anebo obojí.
A pak — tady je to, co je těžké rozplést, a to díky faktům samým.
Mít se na pozoru a nikdy se nesbližovat s tmavovlasým mužem, který mi už způsobil žal nebo příkoří, ta historie s dopisy, vyhýbat se za každou cenu tomu muži, který mi už ublížil nebo ranil mou ženskou hrdost, vždycky mi bude osudný. Ten muž je hluboce zkažený, špatný, „zkrátka, paní, vy, která jste vdaná, to pochopíte, vysvětlíte jí to, jak budete moct, je to muž špinavý, v lásce odporný, zvrhlý". Ano, ale to se mnohem víc podobá jistému Alexandrovi z Florencie než nevinnému a zároveň vinnému Josefovi. Zkrátka prohlašuje, že jich bude tři, čtyři, pět, ale že si nemám brát ani blonďáky, ani tmavovlasé, hlavně toho odporného tmavovlasého, nýbrž toho kaštanového.
Pak živě lituje, že jsem si nevzala jistého blonďáka s velmi modrýma očima, který mě požádal o ruku dopisem v cizí zemi. Protože to přesně sedí na ubohého Bruschettiho, ničeho nelituju. „Je to mrzuté, byl by ji zbožňoval."
Tentokrát, jako Angličanka, jsem jí vůbec nepomáhala, a tak si myslím, že musím přikládat tomuto sezení větší víru než tomu druhému, kde jsem mluvila a jehož záznam možná podlehl vlivu mé touhy uhodnout v tom tmavovlasém Josefa, anebo jsem dva muže popletla pro potěšení dokázat si, že to opravdu bude Josef. Zkrátka beru to za to, co to stojí, a přitom přiznávám věštkyni tu spravedlnost, že kromě té záležitosti s falešným Josefem všechno souhlasí a všechno do sebe velmi dobře zapadá. A pak mluvila o jistém pánovi, který má nemanželskou dcerušku, a radila mi, ať se ho mám na pozoru. Mám se na pozoru přede vším… když můžu. Jestli mi neradí vracet se k tomu, ať je klidná, vracet se k tomu špinavému Lardereimu, u všech rohatých. Ano, ale mám tu historii s Josefem pokládat za…