Sobota 27. března 1880

Přijaly jsme přijímání všechny tři, máma, Dina a já. Pak obědvám, Mouzayová jde otravovat jakéhosi pána, nevím koho, který prý má vliv na to, jak se obrazy rozmisťují.
Málo lidí, Bílá sobota. Paní Gaviniová, Richaudová, Poitrineauová, Saint-Amand, Chaudordy, Rouzat a tak dále.
Jaro ve mně budí lásku k toaletám.
Mám nápady na šaty, na klobouky, květiny, gázy, všechno je svěží, elegantní, půvabné. Ale… pro koho? Pět šest klobouků, každý den jiný do Bois, ale můj nastávající není v Paříži. Noviny ho posílají cestovat do Belgie, zatímco Gambettu posílají do Ville-d'Avray. Žertem nazývám Josefa svým nastávajícím, je to on, kdo mi připadá určen, a to jasně, paní Jacobovou. Bois mě hnusí, když tam není muž, kterého počítám potkat. To hovado Josef Arnaud netuší nic o… budoucí… věrnosti své budoucí choti, která by se chtěla strojit jen pro něho. Ne, ale je to pravda, mám to v povaze… potřebu měšťácké oddanosti, ne měšťácké… Pořád ten vliv klišé.
Tuto ideální oddanost, tuto věrnost mohou vyvolat jen city naprosto výjimečného řádu a neobyčejné vznešenosti, a říká se měšťácké!
Soutzo přišel v devět večer. Nevím, jestli mě ten chlapec miluje… je komický se svým vážným, otravným výrazem… Zůstává dvě hodiny vedle mě, někdy píšu nebo čtu a mluvím jen zřídka, on neříká nic a zůstává tam zírat do prázdna… V jedenáct prudké zazvonění, paní Gaviniová, Chaudordy a Gavini, kteří se vracejí z Hipodromu.
Pijeme čaj až do půlnoci. A vypravuji to tu všechno proto, že jsem pocítila potřebu přijít a napsat, že můj nastávající je pryč a že mě mé květinami zdobené klobouky bez něho netěší…

Poznámky

Pozn. překl.: Hipodrom — jezdecká aréna a cirkusová zábavní scéna v Paříži.