Úterý 10. února 1880

Měla jsem dlouhou poradu se starým Julianem ohledně svého Salonu, předložila jsem dva návrhy, které pokládá za dobré.
Nakreslím oba dva, zabere to tři dny a pak vybereme. Nejsem dost silná, abych se skvěle vypořádala s mužským portrétem, nevděčný námět, ale mám sílu na to provést postavu (v životní velikosti, samozřejmě) a akt, který mě, jak říká Julian, přitahuje jako každého, kdo v sobě cítí sílu. Baví mě ten muž, staví na mé hlavě budoucnost; [začerněná slova: udělá mi] to a ono, budu-li hodná, a od našeho posledního rozhovoru jsem hodná. Příští rok to bude portrét slavného muže a obraz. „Chci, abyste rázem vystoupila z řady!"
Pro letošek jsem já, „objevitelka", objevila tohle. Žena u stolu, bradu opřenou o ruku a loket o stůl, čte knihu. Světelný efekt na překrásných světlých vlasech, s názvem: Otázka rozvodu od Dumase, ta kniha právě vyšla a otázka všechny vzrušuje. To druhé je prostě Dina v košilových šatech z bílého čínského krepu, sedící ve velkém starožitném křesle, paže spuštěné a prsty propletené. Velmi prostá póza, ale tak půvabná, že jsem ji spěchala načrtnout jednoho večera, kdy tak náhodou seděla a já se ji snažila napózovat. Má to lehce récamierovský nádech, a aby ta košile nebyla příliš nemravná, dám jí barevný pásek.
Na tom druhém návrhu mě láká ta naprostá prostota a krásné kusy k malování. Ach, je to opravdová rozkoš.
Dnes jsem nahoře. Cítím se nadřazená, velká, šťastná, schopná.
Věřím v budoucnost. Zkrátka k tomu všemu není co dodat.
Tím malým pejskem je teď Soutzo.
Já si z toho nic nedělám, pošlu ho pryč, kdy chci, nebo odejdu k sobě a nechám ho s ostatními.
Kiki dnes seděl modelem, když sedí, je tam Dina nebo ostatní a celou dobu si povídáme.
Čeká mě nepříjemná poprava, Tarente; vědělo se, že byl vyhnán od Mirlitonů, protože nezaplatil, choval se špatně, vyvěsili jeho jméno na pranýř a tak dále. Ale přesto ho člověk ještě potkával, neboť měl tu drzost se ukazovat. Jenže včera mi paní Gaviniová řekla, že už není možné se s ním stýkat, pověřila někoho, aby mu vyřídil, ať se už neopovažuje objevit u nás. „Vzala jsem si to na svědomí," řekla. Prý dělá tak ohavné věci, že je nelze vysvětlit.
„I kdybyste byla pět let vdaná, bylo by těžké to vysvětlit."
A jestli bude to, co udělám, špatné, Julian mi to řekne, „znám vás natolik, abych věděl, že se vám to dá říct bez okolků".

Poznámky

Pozn. překl.: La Question du divorce — kontroverzní pojednání Alexandra Dumase mladšího (1880), obhajující uzákonění rozvodu (k němuž došlo roku 1884).