Neděle 8. února 1880

V kostele, pak s mámou u Gaviniových, kde není nikdo než Randouin a Las Cases a hrabě de Béarn, který odchází jako první, a pak Odettin manžel. Nemyslela jsem, že budu v náladě, ale byl to opak. Velmi milá a vůbec ne výstřední. Když jsem odešla, vyslechla jsem za dveřmi, jak stará Gaviniová a Las Cases říkají, že jsem jedna z nejinteligentnějších žen, jakou lze vidět… a tak dále, a tak dále. Chápejte, pokud vám kdy vyprávím o sobě něco dobrého, je to proto, abyste si o mně udělali správnější obrázek, abyste si nemysleli, že jsem hlupačka, která žádá nebe o věci, jež si vůbec nezaslouží. A pak — tento Deník nemůže dát představu o mých rozhovorech, [začerněná slova: ne že bych vám] chtěla namluvit, že jsem nesrovnatelná, ale uznejte, zaznamenávám tu jen drobné každodenní bídy, podle nichž nelze soudit… chápete, co tím myslím. Dnes jsem viděla výstavu Cercle v ulici Saint-Arnaud.
Soutzo přišel hrát karty s tetou: starý Géry je v Tunisu, není jak vymáhat tu úsluhu, kterou mi ten zvrhlík Gabriel dluží.