Úterý 3. února 1880

Svatba Multedo–Satena. Probíhá okouzlujícím způsobem, nechybí nic, biskup, královna Isabela, a tak dále, a tak dále, v kostele Nejsvětější Trojice. Berthe požádala, abychom ji vyzvedly, a tak ji bereme s sebou. Ani ona, ani my jsme nebyly pozvány na večírek po podpisu smlouvy, jen na mši. Paní Gaviniová si mě hned bere k sobě s Haussmannem, maršálem Canrobertem a Filippiniho bratrem. Ta žena je chvílemi okouzlující, náš rozhovor během půldruhé hodiny [škrtnuto: a déle], co obřad trval, by vydal na rozkošný článek do „Pařížského života".
Mísila Multedovy ctnosti se šaty, které si nechává šít, a krásu nevěsty s kdovíčím ještě…
Bylo to velmi k smíchu.
Pak jdeme do sakristie poblahopřát novomanželům a celé rodině, i staré paní Filippiniové, jsou totiž příbuzní. Multedo mě představuje své ženě jako anděla a dívku plnou srdce a tak dále. Dost často říkal, že žádné nemám, aby mi teď konečně učinil po právu.
Udělal velmi pěknou partii, ta mladá žena je velmi hezká a bude mít 60 000 franků renty. Je do něho zblázněná a pak — on je hrabě. Mimochodem, je hrabě a jeho otec je španělský markýz, takže v listinách žádné tituly nemají, neboť ty tituly nebyly za císařství uznány a republika Josefa Arnauda nové tituly neuznává.
Zkrátka mě ten obřad pobavil a mám za to, že je ten muž velmi šťastný a ostatně i ta žena.
Prý to ve člověku vzbouzí chuť se vdát, mně to neříká nic.
Za tou záležitostí s Adamovou je Hecht… Uznejte, že nemám štěstí.

Poznámky

Pozn. překl.: Večírek „de Contrat" — oslava při podpisu sňatkové smlouvy (civilní obřad), pořádaná odděleně od kostelní svatby.