Neděle 1. února 1880

Tolmatcheff k obědu.
Filippini ještě neměl druhé sezení, dnes jsem ho poslala pryč, abych si vyšla na procházku. U Gaviniových nám představují pana de Saint-Amanta. Proslulý diletant, umělec, znalec, objevitel primadon a dam ze společnosti, přítel všech hezkých žen, řídí se módou, nebo ji udává.
Hodně mu o mně vykládali a všimla jsem si, že si ten předmět bedlivě prohlíží.
[Začerněná slova: U paní Krishaberové paní Munkácsyová, žena slavného malíře. Viděla jsem barona Arnauda v Bois na koni s vévodou Guichardem. Odvrátila jsem se od nich bez afektovanosti, ale stihla jsem zahlédnout, že baron je krásný… zkrátka má v sobě cosi.
Paní Adamová nepřišla. Z toho se mi všechno protiví. Zuřím, že Soutzo večeří zároveň s Mouzayovými. Ženy by mi nevadily, ale ten chlapík mě obtěžuje. Paní Gaviniová říká, že bych udělala dobře, kdybych si ho vzala. Kdybych měla představy jako všichni ostatní, ano, ale…
V tuto chvíli nahlas říkám, že se vdám ve čtyřiadvaceti.
Kdy vám bude čtyřiadvacet? zeptal se mě dnes večer.
Za čtyři roky.
A teprve pak bude možné ucházet se…
Ano, o tu čest.
A co kdybych se ucházel?
To uvidíme za čtyři roky.
Jsem zoufalý.
Vikomtesa de Brimond, politická dáma našeho domu, je velmi vstřícná. Onehdy si na schodišti povídala s mámou a dnes večer mě pozdravila.