Sobota 31. ledna 1880

Už dobrý měsíc jsem nebyla v Bois. Gambetta v kupé s nějakou dámou. Arnaud v kabrioletu rovněž. Opičák.
Dnes v sobotu večer koncert a ples pro postižené záplavami v Murcii, v hotelu Continental pod záštitou královny Isabely, která po koncertu sestoupila do plesových salonů, kde zůstala hodinu. Máma a já jsme zaujaly místo za ní, bylo to dokonce protivné. Nemohly jsme ani odejít dolů, ani se k nám nikdo nemohl přiblížit, dokud dvůr neodešel. Pan de Miranda vedl mámu pod paží a sehnal nám dobrá místa. Je to vzácný člověk. Soutzo se nás ujal hned u vchodu, ale víte, jakou tvář jsem spatřila jako první, jak stojí špalírem u dveří? Barona
Arnauda. Ten ničemný chlap je dnes večer krásný, dolní část obličeje má jako inkvizitor s těmi obezřetnými, sevřenými ústy. Vešel do sálu za námi, ztratila jsem ho z očí, když jsem šla nahoru na koncert, a pak ho zase našla, zatímco jsme byly uvězněné za královnou. Další zmařená příležitost!
Mám hluboký výstřih, ale jsem velmi slušná; oblečená v oblaku bílého tylu. Ani květiny, ani šperky, ani stuhy. Co se týče známých, Lachaud, Filippini, Rognât, de Rouzat, Courtès, Ferret, Blanc, de Miranda, Lancaster, Soutzo!… Mimochodem ten poslední mě požádal o ruku. Bože můj ano, docela prostě.
Nemám příliš ráda tanec a takhle se kolébat v náručí mužů… mě moc nebaví, koneckonců je mi to jedno, neboť jsem nikdy nechápala ty rozechvělé stavy, které v románech způsobuje valčík.
Při tanci myslím jen na ty, kdo se dívají.
Hlavně jsem se procházela a při jedné takové procházce se Soutzem, když jsem se posadila, mi velmi komicky učinil nabídku. Jaké jsou mé představy o manželství a zda hodlám se vdát.
Ale samozřejmě.
Tak vy se tedy chcete vdát?
O tom nepochybujte, pane.
A kdy, brzy?
Kolem svého třiadvacátého roku, myslím, ale co je vám po tom?
Už dlouho s vámi o tom chci mluvit, déle než týden. Tak tedy ne dřív než ve třiadvaceti? Nikdy dřív?
Ale ano, jenže k tomu by se muselo přihodit něco, co nečekám… kdožví co?
Tak kdyby vás teď někdo požádal, odmítla byste?
To záleží.
Na čem?
Kdyby mě požádal Gambetta, přijala bych.
Pořád si děláte legraci.
Jsem zcela vážná.
To má ale štěstí!
Ó ano.
Tak kdyby vás nějaký mladý muž miloval, dokázal vám, že vás opravdu miluje… co byste řekla?
Musel by se mi líbit.
Ale tak jak, co? Nemáte ráda blonďáky, ale na zevnějšku nezáleží, že?
Jistěže.
Tak tedy mravní vlastnosti?
Jaký to vedete dnes večer podivný rozhovor!
Ne, poslyšte.
Nuže, musel by být ctnostný, dobrý, čistý, a tak dále, a tak dále.
A pak?
A pak by se vidělo. Ach, kdyby to byl Gambetta.
A kdyby to byl Alexis Karagjorgjevič.
Toho bych poslala zpátky k chůvě.
Tak vy ho pokládáte za příliš mladého?
Ano, ale o něho nejde.
Ale ano, mluvím za něho, vlastně.
On vás tím pověřil?
Ne, ale je to k službě příteli.
Taková myšlenka! Vůbec na mě nemyslí, čtrnáct dní jsem ho neviděla.
Copak to vadí, já jsem vás neviděl týden a…
A?
Tak vy byste Alexise odmítla?
No ovšem.
Nikdo se vám nelíbí?
Nikdo.
Nikdo?
Ach, to ne, nikdo.
Tak kdyby vás chtěl někdo požádat… jak na to, s kým mluvit, přes nějakou přítelkyni, nebo… jak se to dělá?
Copak si snad myslíte, že jsem měla nějakou seznamovací agenturu?
Ach, jak jste zlá! Ale taková inteligentní dívka jako vy nepotřebuje nikoho, že, dá se mluvit přímo s ní?
Ó, to ano.
A to vše chvějícím se hlasem, bledý, bylo cítit, jak mu tluče srdce a zrychluje se dech.
Tak vy mi tohle všechno vykládáte na účet Alexise?
Inu ne, je to za mě!
Za vás? Já bych si chtěla vzít Gambettu. Vlastně jsem to dost dobře nepochopila. Bože, jak jste komický. Ale ne, žádná zoufalá gesta, tohle vyznání mi zopakujete jindy.
Chápejte, jestli pojedete do Ruska, pojedu za vámi, počkám, dokážu… zkrátka mladý muž, který by vám dokázal, že vás zbožňuje…
V tu chvíli si k nám přisedne Courtès.
Všimla jsem si sice jeho netrpělivosti, zachmuřených pohledů, ale nemyslela jsem, že to zajde až tak daleko.
Víte, kdo je Soutzo? Je to valašský nebo rumunský Karageorges. Dobrá rodina, krásné jméno. 400 000 franků jmění, jak se říká. Sestra provdaná za pana de Werbrancka, ředitele Pařížské banky. Ten chlapík je docela hezký, tmavovlasý, bledý, podsaditý, nosí skřipec, dvaadvacet až třiadvacet let, dobrák, neškodný.
Je mi to jedno.
Vůbec jsem si nelehla, abych jistěji byla brzy v ateliéru a dokončila svůj concours. Jsem osobnost, profesorka v úřadu, jsem oblíbená, lidé se mě radí, vedu celý ten krám.
Můj nevýslovný otec mi píše udivující dopis v odpovědi na můj věcný dopis ohledně Paula. Bere to otcovským tónem, velmi něžným, milým, mluví o našem představení, úpěnlivě mě prosí, abych mu prokázala čest a štěstí a strávila u něho šest měsíců, načež bude k mým službám, pokud jde o Paříž. Slibuje mi zábavy v Poltavě, hraní komedie. Je si jistý, že jsem rozkošná na plese a hraji okouzlujícím způsobem, lituje jen, že u toho nebyl. „To je správné zaměstnání pro pořádnou ženu," domnívá se, „pokud jde o malování (nezlob se) — nemám je rád. Mám rád obrazy, ale nesluší se špinit si prsty vlastníma rukama," a pak třicet šest dalších laskavostí, ani slovo o Paulovi. Zde je má odpověď. (Viz publikované dopisy.)
Dnes dost lidí. Tchoumakoffovi, Bizinsky, zachmuřený Soutzo, de Morgan, Wodziński, slečna de Cerny — je třeba učinit vsuvku: Tčernická (de Cerny je umělecké jméno) je z dobré rodiny, vychovaná v institutu šlechtických dívek, povšimli si jejího krásného hlasu a dostává od císaře penzi, aby ten talent rozvíjela. Místo toho se prochází, zná všechny Rusy a baví se. Počestná dívka. Pokládám ji za bláznivou, mluví o svých vědách, prý píše o patologii, fyziologii, výchově, chemii a tak dále, a tak dále. A k tomu rozjíždí obchody a stále ohlašuje, že vydělá 11 nebo 12 milionů. Čtyřiadvacet nebo pětadvacet let, [škrtnuto: hodně se podobá Nilssonové.] Celkově otravná, hloupá, ječivá a protivná. A je to. Pan Dubois [začerněná slova: hrabě] de Fromessant (představený včera), hrabě de Bouzat, paní Gaviniová, Berthe, paní de Bailleul, paní Kentová, velmi bohatá Američanka. Berthe se na mě prý dívala pět minut, než mě včera poznala, tak hezká jsem byla. Doufám, že mě Arnaud viděl, hlavně u vchodu, v mém oblaku. Jsem na nohou už víc než šestatřicet hodin. Nechala jsem své u večeře s Tolmatcheffem, Soutzem, Wodzińskim a Cerny. Otravují mě.

Poznámky

Pozn. překl.: V říjnu 1879 postihly jihovýchodní Španělsko (oblast Murcie) ničivé záplavy; po celou zimu se konaly dobročinné akce na pomoc obětem.