Pondělí 29. prosince 1879

Včera jsme měli k večeři Mouzayovy a Gaillarda. Tihle budoucí géniové jsou žalostní. Víte, co provedl? Dvakrát se vzdálil, a když v předsíni potkal mámu, zeptal se jí, kde to najde. Ten roztomilý Josef Arnaud z Ariège mě tedy pěkně otravuje, ještě mi zabrání dávat najevo své republikánské sympatie; přikládali by jim smysl, jaký nemají.
Gabriel a Alexis dnes večer u večeře. Je nás příliš málo, než aby se člověk cítil docela uvolněně. Ta důvěrnost mě trochu tísní, ale zachraňuju se vtipkováním, jak říká Alexis. Ostatně čas plyne docela kouzelně.
Gabriel zdůrazňuje slova čistota, ctnost, nevinnost a ujišťuje, že to není pravda a že jím byl dokonce pěkně pokořen. To se hodí k salonním žertíkům a bavíme se jimi až do pozdní noci. Improvizuju verše na rýmy: čistý, ctnostný, tvrdý, šťastný, anatomie, mumie.
Kdykoli někdo napadne vaši ctnost, předložte tohle vysvědčení.
Ostatně se zase plácáme kolem Josefa.
Gabriel je tak hodný, že se mě snaží uklidnit a obrátit to celé v žert, kterým se nelze ani bavit. „Až vás Josef Arnaud pozná zblízka nebo zdálky, jistě uvidí, že ten lísteček od vás přijít nemohl." Ano, ale co si zatím myslí… Budiž, ať se o mě příliš nezajímá, ale tahle příhoda mě v jeho očích ošklivě zařadila, kdykoli mě potká, bude mít tenhle dojem. Nestydatá dobrodružka, která se honí za jeho zlatem.
Jestliže mě kdy ráčil obdařit příznivým pohledem, tahle záležitost to vše zničila a nebude si dokonce ani přát, aby mi ho představili. Je to jako v „Dámě s kaméliemi". Řekněte mi, že je třeba zemřít, abych onu ženu získal, a já svolím zemřít; ale přijde-li mi někdo říct, že ji mohu mít za deset louisdorů, odejdu s pláčem. On plakat nebude, ale odmítne, aby mi mě představili. A to ostatně snadno pochopíme.
Pomýšlela jsem napsat Gérymu, povědět mu, že jsem právě přišla na to a tak dále a tak dále a že je naprosto nutné toho pána uklidnit. Ale moudré rady, ne-li přímo Edmondovo proroctví, jsou tu: nepište příliš mnoho dopisů! Vždycky jsem na to doplatila. Počkám na příležitost, buď na maškarní slavnost u paní Adamové, nebo na ples v opeře, kam bych šla do lóže a kde bych se s tím pánem upřímně vysvětlila. A do té doby si o mně bohužel musí myslet to ošklivé, to špinavé.
Měla jsem to udělat hned, ve čtvrtek si ho nechat představit a vysvětlit se.
Pane, stala jsem se obětí ohavné mystifikace, a tak dále.
Takové věci nelze nechat jen tak projít.

Poznámky

Pozn. překl.: Louisdor — zlatá mince; deset louisdorů zde představuje nepatrnou částku, jíž Marie naznačuje obavu, že ji Arnaud považuje za lacino dostupnou. Citace volně z románu Dáma s kaméliemi A. Dumase mladšího.