Pondělí 8. prosince 1879

Vrátila jsem se do ateliéru; co se přítelkyň týče, jsou tam paní Lloydová, slečna de Villevielle a paní de Daillens!
Máma měla velký úspěch v ruském kostele: velkokníže Mikuláš ji pozdravil, načež za ní přišel promluvit velvyslanec, a dnes zase rozhovor s knížetem Orloffem, a velkokníže se jí zeptal, zda má v rodině někoho vyznamenaného řádem svatého Jiří (byla to mše u příležitosti svátku rytířů svatého Jiří), a máma mu odpověděla, že skutečně za krymské války na Malakově byl její bratr Vladimír, sotva šestnáctiletý, vyznamenán na bojišti Jím samým. Velkokníže si na tu událost vzpomněl a byl nesmírně laskavý, když dodal, že celá rodina je hrdinská, protože se paní nezalekla vyjít ven v tak strašném počasí.
Nuže! Tenhle Vladimír s takovým začátkem odešel na venkov, oženil se, podal demisi a tráví život pitím. Účastnil se sice poslední války, ale bez jakéhokoli lesku. Máma vždycky měla takové své eskapády... plné lesku, císaři, velkoknížata a to všechno tak nevinné, tak zbytečné!