❦
Sobota 29. listopadu 1879
Samedi 29 novembre 1879
Hodný Gavini mi posílá dva lístky a jdeme tam. Ve Versailles se mi to líbilo víc, člověk se tam s ostatními lépe setkal, protože všichni museli odjíždět stejným vlakem.
Ce bon Gavini m’envoie deux billets et nous y allons. J’aimais mieux Versailles, on se retrouvait mieux étant obligé de partir par le même train.
Tady člověk odchází, kdy chce, a není tu ten zábavný odchod jako tam. Společnost je elegantnější než ve Versailles... ale lóže jsou trochu jako v divadle, všechny stejné, a předsedova lóže, v níž sedíme, se od ostatních ničím neliší.
Ici on s’en va quand on veut et il n’y a pas l’amusante sortie de là-bas. Il y a du monde plus élégant qu’à Versailles... mais les loges sont un peu comme au théâtre toutes pareilles et celle du Président, dans laquelle nous sommes ne diffère en rien des autres.
Všechny člověk nachází na stejných místech, Cassagnac je sklíčený a vyhaslý, Gambetta vypadá pohubleji. Bescherelle pořád pobíhá. Prohlížím si nádherný gobelín a příšerné sochy. Tři tajemníci, Arène, Richtenberger a Arnaud. Ten poslední je velmi obdivován a také pózuje... když zrovna nepobíhá a nevrhá se kupředu. Člověk ho zahlédne u tribuny, a sotva stačí pohlédnout jinam, už zmizel a najde ho na druhém konci sálu nebo v lóžích.
On retrouve tout le monde aux mêmes places, Cassagnac est affaissé et éteint, Gambetta paraît maigri. Bescherelle court toujours. J’examine le magnifique Gobelin et les affreuses statues. Les trois secrétaires, Arène, Richtenberger et Arnaud. Ce dernier est très admiré et aussi il pose... quand il ne court et ne s’élance pas. On l’aperçoit à la tribune et l’on a à peine eu le temps de jeter un regard d’un autre côté qu’il a déjà disparu et qu’on le retrouve à l’autre bout de la salle ou dans les loges.
Pak zmizí a člověk ho znovu vidí, jak nese předsedovi nějaký papír, pak jak si sedá ke svému stolku za předsednickým křeslem, a potom, aniž kdo ví jak, vchází obyčejnými dveřmi jako všichni ostatní a hovoří s tajemníky nebo potřásá rukou bonapartistickým poslancům.
Puis il disparaît et on le revoit apportant un papier quelconque au Président, puis s’asseoir à son petit bureau placé derrière le fauteuil présidentiel, et puis sans qu’on sache comment il rentre par la porte de tout le monde et cause avec les secrétaires ou donne des poignées de main aux députés bonapartistes.
Musí být příbuzný s Hanlon-Leesovými (pro čtenáře za padesát let: nesmírně slavní akrobaté). Ale někdy ráčí zastavit se na jednom z nejvyšších stupňů gambettovského1 trůnu a tam, vypnuv hruď a zvednuv svou krásnou hlavu jako z medaile, hledí na publikum a lorňuje je. Tehdy lze obdivovat jeho postavu, nesrovnatelně pružnou, štíhlou, půvabnou a silnou.
Il doit être parent des Hanlon-Lees (pour les lecteurs dans cinquante ans: célébrissimes acrobates). Mais parfois il daigne s’arrêter sur une des marches les plus élevées du trône gambettai [sic] et là redressant le torse, levant sa belle tête de médaille il regarde le public et le lorgne. Alors on peut admirer sa taille incomparablement souple, fine, gracieuse et vigoureuse.
Kresbou opravdová hlava jako z medaile, s krátkými kučeravými vlasy, jejichž černá barva se báječně hodí k jednolitému bronzovému tónu jeho tváře, z níž by se dal udělat skvělý obraz stejně jako krásný medailon. Ne, ale všímáte si, že nešetřím chválou a vyčerpávám všechny obdivné výrazy? Opravdu se skoro bojím, že toho chlapce shledávám... až příliš krásným. Jsem především umělkyně.
Véritable tête de médaille par le dessin avec ses cheveux crépus et courts, dont la couleur noire va merveilleusement bien avec le ton uni et bronzé de sa figure dont on ferait une peinture splendide, aussi bien qu’un beau médaillon. Non, mais remarquez-vous que je ne taris pas d’éloges et que j’épuise tous les termes admiratifs ? Vraiment je crains presque de trouver ce garçon... trop bien. Je suis artiste avant tout.
Lorňuji Gambettu a Gambetta lorňuje mě tak vytrvale, že mě ke konci začnou lorňovat i Antonin Proust a Jules Ferry, kteří sedí vedle něho, a je vidět, že se všichni tři zajímají o mě, v černých vlněných šatech a černém klobouku. Potom, když nám Gavini dává znamení, že máme sejít dolů, vstanu, aby všichni tři lépe viděli mou postavu, a ztratím z očí Josepha; ani nevím, jestli mou postavu viděl.
Je lorgne Gambetta et Gambetta me lorgne si bien que vers la fin Antonin Proust et Jules Ferry, qui se trouvent près de lui me lorgnent aussi et on voit que tous les trois s’occupent de moi en robe de laine et chapeau noirs. Alors Gavini nous faisant signe de descendre je me lève, afin que les trois voient mieux ma taille, et perds de vue Joseph; je ne sais même pas s’il a vu ma taille.
Vracíme se s Gavinim pěšky, jeho žena přijíždí zároveň s námi a vcházíme spolu; salon je plný. Géry je ten nejlaskavější muž na světě. Ale Gabriel tu není. Ve středu nastupuje do klauzury ke konkursu na místo velvyslaneckého tajemníka. Mám ráda, když je u nás hodně lidí, protože se to pak roznese, hlavně mezi Rusy, a člověk má pověst, že hodně přijímá, a to přivádí další hosty.
Nous rentrons avec Gavini à pied, sa femme arrive en même temps et nous entrons ensemble; le salon est tout plein. Géry est le plus aimable des hommes. Mais Gabriel n’est pas là. Mercredi il entre en loge pour son concours de secrétaire d’ambassade. J’aime qu’il y ait beaucoup de monde parce qu’alors on le raconte, les Russes surtout, et on a la réputation de recevoir beaucoup et cela fait venir du monde.
Ostatně se u nás lidé cítí velmi dobře, jsou tu dva salony, moje knihovna, jídelna, a je tu výborný čaj a všelijaké dobroty k jídlu.
Du reste on est très bien chez nous, il y a deux salons, ma bibliothèque, la salle à manger et l’on a du thé excellent et toutes sortes de bonnes choses à manger.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin novotvar: gambettai [sic]. ↩