Čtvrtek 27. listopadu 1879

Tady je koncept dopisu, který jsem dnes odeslala a z něhož poznáte, oč jde. [chybí]
Samé zklamání. Zahájení zasedání sněmovny v Paříži, a já jsem nedostala lístky, a pak večer v Comédie-Française kvůli indispozici slečny Samary nehrají „Jiskru“, kterou jsem chtěla vidět. Máme pěknou lóži a jsme úplně v rodinném kruhu, s Alexisem a Bojidarem jako kavalíry. Je to taková malá premiéra, hraje se nové drama o jednom dějství. Odehrává se za hrůzovlády ve Vendée. Byla tam místa, která stála za podtržení, a vyměňujeme si pohledy s paní Adamovou, kterou ovšemže neznám, ale jsem si jistá, že trochu tuší, co jsem zač, a tak jsme se na sebe několikrát s úsměvem podívaly.
Bojidar chodí do ateliéru každý den, chce dělat totéž co já, ne... zapomínám říct, že nám představili Eugèna Richtenbergera, tajemníka policejního prefekta, Josephova přítele a syna paní Richtenbergerové, jakési židovské političky.