❦
Sobota 15. listopadu 1879
Samedi, 15 novembre 1879
Moje malba jde mnohem lépe. Ve tři jdu k Tonymu, a když hledám jeho adresu u pana Boulangera (toho malíře), stane se mi, že projdu kolem čísla 10 bis v ulici de Boulogne, kdežto Boulanger bydlí v čísle 6 bis. Tony je vskutku velmi dobrý, neřekl mi o mnoho víc než onehdy, ale obšírněji, a pak mě jako vzorný hostitel provedl svým ateliérem a dal se mi k dispozici pro vše, co bych si přála, s opravdu kouzelnou ochotou, a velmi schvaloval pronájem ateliéru. Dokonce slibuje, že se přijde podívat na uspořádání, osvětlení a tak dále. Když přijde do ateliéru, neřekne ani dobrý den, ani sbohem, a tak mi přišlo k smíchu, když mi snesl plátna, která mi dává ke kopírování, až k mému kočáru a přitom smekal klobouk.
Ma peinture va beaucoup mieux. A trois heures je vais chez Tony et tout en cherchant son adresse chez M. Boulanger (le peintre) il m’arrive de passer devant le 10 bis de la rue de Boulogne, Boulanger étant au 6 bis. Tony est vraiment très bon, il ne m’a pas dit grand chose de plus que l’autre jour, mais avec des amplifications et puis il m’a fait les honneurs de son atelier et s’est mis à ma disposition pour tout ce que je voudrais avec une bonne grâce vraiment charmante et approuvant fort la location de l’atelier. Il promet même de venir voir pour les arrangements, l’éclairage etc. Quand il arrive à l’atelier il ne dit ni bonjour ni adieu, aussi ai-je eu envie de rire lorsqu’il m’a descendu les toiles qu’il me donne à copier jusqu’à ma voiture en tirant son chapeau.
Píšu s poslední malbou před očima... je to první, která ve mně vyvolává jisté dojetí. Je to ještě hodně slabé, ale už v tom cosi zpívá...
J’écris avec ma dernière peinture devant les yeux... c’est la première qui me cause une certaine émotion. C’est encore bien faible mais il y a déjà quelque chose qui y chante...
Dnes večer večeře. Pan a paní Gaviniovi, pan de Morgan, hrabě Chaudordy, pan Géry, kněžna a její dva synové. Bojidar právě udělal maturitu. Večeře je velmi veselá, večírek také, a během něj přichází Berthe s manželem. Já si nechávám od starých pánů dvořit, koketuji, mluvím o Émilu de Girardinovi, o politice, vlísávám se, intrikařím... Díky Gaviniovi a Gérymu chápu mnohé ze Zolova „Eugèna Rougona“. Žena, která nemá co ztratit, je mocný tvor a se zralými muži lze dokázat leccos... Hleďte, kdybych chtěla a kdyby ti dva staří byli důležitější, dokázala bych si je velmi snadno omotat kolem prstu... Ale... inu, bylo by to k ničemu, a pak bych tím příliš riskovala.
Ce soir dîner. M. et Mme Gavini, M. de Morgan, le comte Chaudordy, M. Géry, la Princesse et ses deux fils. Bojidar vient d’être reçu bachelier. Le dîner est très gai, la soirée aussi pendant laquelle arrivent M. et Mme Berthe. Moi je me fais faire la cour par les vieux, je coquette, je parle d’Emile de Girardin, de politique, je m’insinue, j’intrigue... Gavini et Géry me font comprendre bien des choses d’ »Eugène Rougon » de Zola. Une femme qui n’a rien à perdre est une créature puissante et on peut faire bien des choses avec des hommes mûrs... Tenez, si je voulais et si ces deux vieux étaient plus importants je pourrais les entortiller très facilement... Mais... voilà, cela serait inutile et puis j’y risquerais trop.
Mladý Gabriel nepřišel, vymlouval se na svůj konkurz na vyslaneckého tajemníka, ale jeho otec a stará Gaviniová bez okolků prozrazují, že má cosi na krku, co museli rozříznout. Zkrátka hloupá nemoc, znám její název, ale nemohu ani vyslovit, ani napsat tyhle běžné a odpudivé věci, které všichni všude říkají.
Le jeune Gabriel n’est pas venu en alléguant son concours de secrétaire d’ambassade mais son père et la mère Gavini dévoilent brutalement qu’il a quelque chose au cou qu’on a été obligé de couper. Une maladie bête enfin, je sais le nom, mais je ne puis ni dire ni écrire de ces choses courantes et repoussantes que tout le monde dit partout.
Obdivuji Zolu, ale jsou věci, které všichni říkají a které se nedokážu odhodlat vyslovit, ba ani napsat; přesto, abyste si nemysleli, že jde o nějaké hrůzy, řeknu vám, že to nejsilnější je slovo purgovat.
J’admire Zola mais il y a des choses que tout le monde dit et que je ne puis me décider à dire, ni même à écrire, pourtant pour que vous ne pensiez pas que ce sont des horreurs je vous dirai que la plus forte est le mot purger.
Mrzí mě, že sem dávám takové slovo, nezdráhám se říci ani lůza, ani jiné věci toho druhu, ale ty drobné nevinné neslušnosti mě odpuzují.
Je suis fâchée de placer un tel mot ici, je n’hésite à dire ni canaille, ni d’autres choses de ce genre, mais quand à ces petites saletés innocentes elles me dégoûtent.
Chudák Gabriel, jaká nedůstojná odbočka na jeho účet.
Pauvre Gabriel, quelle indigne digression à son sujet.
Loni měl Multedo totéž a přišel s malým čtverečkem anglické náplasti na šíji vyprávět mámě, že mu to ráno rozřízli a že viděl téci svou krev, a protože máma nic neříkala, dodal samolibě, že to byla krev „rudá, zářivá, bohatá, mocná“. Jistě aby ji přiměl svěřit mu štěstí své dcery.
L’année passée Multedo a eu la même chose et il est venue avec un petit carré de papier anglais sur la nuque raconter à maman qu’on lui avait coupé ça le matin et qu’il a vu couler son sang et comme maman ne disait rien il ajouta avec fatuité que c’était un sang « rouge, éclatant, riche, puissant ». Sans doute pour la décider à lui confier le bonheur de sa fille.
Jaká ohavná hrůza! a já jsem poslouchala za dveřmi.
Quelle abominable horreur ! moi j’écoutais à la porte.
Chaudordy zůstal velmi dlouho a vyprávěl historky o panu Thiersovi a Gorčakovovi.
Chaudordy est resté très tard à raconter des histoires sur M. Thiers et Gortchakoff.