❦
Pondělí 1. září 1879
Lundi, 1er septembre 1879
Hecht se včera od pěti do desíti hodin vzdálil, aby povečeřel v Puys u Carvalhových a aby se setkal s Dumasem a svými dalšími přáteli; v deset se vrátil a muzicírovali jsme. Ty dámy mluvily o politice, já jsem se toho dobře vystříhala, a hlavně jsem se vystříhala mluvit o Gambettovi před těmi dámami, které o něm mluvily lehkomyslně.
Hecht s’était absenté hier de cinq à dix heures pour dîner à Puy chez les Carvalho et pour voir Dumas et ses autres amis, à dix heures il était revenu et nous faisions de la musique. Ces dames ont parlé politique, je m’en suis bien gardée, surtout je me suis gardée de parler de Gambetta devant ces dames qui en parlaient légèrement.
Hecht ho dokonale napodobuje; zatímco pózoval, předvedl mi ho a hovořili jsme o něm. Dávám pozor na to, co ten žid říká, protože je ozvěnou toho druhého.
Hecht l’imite parfaitement, tout en posant il me l’a imité et nous en avons parlé. Je fais attention à ce que dit ce Juif parce qu’il est l’écho de l’autre.
O půlnoci jsme se rozešli a Hecht odjel dnes ráno v osm. Jsme velcí přátelé.
A minuit on s’est séparé et Hecht est parti ce matin à huit heures. Nous sommes de grands amis.
Paní a slečna Poitrineauovy mě přišly navštívit. Jsou to dvě měšťanky, s nimiž jsme se tu seznámily. Dcera je velmi krásná. Moji se vydali na výlet a já jsem malovala starého Karageorgevitche, který se po celé dvě hodiny, co pózoval, hádal se svou ženou ležící na mém divanu.
Madame et Mademoiselle Poitrineau sont venues me voir. Ce sont deux bourgeoises dont nous avons fait la connaissance ici. La fille est très belle. Les miens sont allés faire une excursion et moi j’ai peint le vieux Karageorgevitch qui s’est, pendant les deux heures qu’a duré la pose, disputé avec sa femme qui était couchée sur mon canapé.
Doufám, že jste si všimli té velké změny, která se ve mně ponenáhlu odehrává. Stala jsem se vážnou a rozumnou a pak pronikám hlouběji do jistých myšlenek, chápu několik věcí, které jsem nechápala a o nichž jsem mluvila podle okolností bez přesvědčení...
J’espère que vous vous êtes aperçus du grand changement qui se fait en moi petit à petit. Je suis devenue sérieuse et raisonnable et puis je pénètre plus avant dans certaines idées, je comprends plusieurs choses que je ne comprenais pas et dont je parlais selon les circonstances sans conviction...
Dnes jsem například pochopila, že člověk může chovat veliký cit k nějaké myšlence a milovat ji tak, jako miluje sám sebe.
J’ai saisi aujourd’hui par exemple que l’on peut avoir un grand sentiment pour une idée et qu’on l’aime comme on s’aime soi-même.
Oddanost knížatům, dynastiím mě dojímá, rozohňuje mě, dohání k pláči a snad by mě i přiměla k činu pod přímým popudem něčeho dojemného, ale v hloubi mě je cit, který mi naprosto brání schvalovat všechny tyto kardiologické výkyvy. Pokaždé, když pomyslím na velké muže, kteří sloužili jiným mužům, můj obdiv k nim kulhá a vyprchává. Je to snad jakási hloupá ješitnost, ale skoro pohrdám všemi těmi... služebníky, a opravdu royalistkou jsem jen tehdy, postavím-li se na místo králů. A vidíte, Gambetta není obyčejný ctižádostivec — intuice, která mi to vnuká, musí být silná a podložená, abych to upřímně řekla po třech letech, kdy mě kolébal reakcionářský tisk.
Le dévouement aux princes, aux dynasties me touche, m’enflamme, me fait pleurer et me ferait peut-être agir sous l’impulsion directe de quelque chose d’émouvant mais il y a au fond de moi un sentiment qui m’empêche absolument de m’approuver dans toutes ces fluctuations cardiologiques. Chaque fois que je pense aux hommes, grands, qui ont servi d’autres hommes mon admiration pour eux boite et se dissipe. C’est une espèce de sotte vanité peut-être mais je trouve presque méprisables tous ces... serviteurs et, je ne suis réellement royaliste qu’en me mettant à la place des rois. Et voyez-vous Gambetta n’est pas un vulgaire ambitieux, il faut que l’intuition qui me le fait penser soit forte et motivée pour que je le dise sincèrement après avoir été pendant trois ans bercée par la presse réactionnaire.
Co se mě týče, ještě připustím, abych se sama skláněla před králi, ale nemohu zbožňovat ani plně vážit si muže, který by to dělal. Ne že bych odmítala paprsky... Ne, rozumí se přece, že bych byla nadšená, kdybych byla ženou atašé při nějakém vyslanectví nebo dvoře (jenže ti lidé jsou bez věna a sami věno chtějí), ale tady mluvím o svých nejniternějších citech. Vždycky jsem si to myslela, ale člověk neumí vždycky říci, co si myslí. Konstituční království jako v Itálii nebo v Anglii ještě připustím, a i tak! Bouřím se, když vidím ty úklony královské rodině, je to zbytečné pokoření. Když je král sympatický, jako byl Viktor Emanuel, který představoval a sloužil velké myšlence, anebo jako je královna Markéta, která je rozkošná a dobrá, budiž — ale to jsou šťastné náhody. A je mnohem přirozenější mít volitelného vůdce, tudíž věčně sympatického, obklopeného inteligentní aristokracií.
Pour moi, je veux bien encore me voir inclinée devant des rois mais je ne puis pas adorer ou estimer complètement un homme qui le ferait. Ce n’est pas que je refuse les rayons... Non, il est bien entendu n’est-ce pas que je serais ravie d’être la femme d’un attaché à une ambassade ou à une cour (seulement ils sont sans dots ces gens-là, et en veulent) mais ici je parle de mes sentiments intimes. J’ai toujours pensé cela mais on ne sait pas toujours dire ce qu’on pense. Je veux bien d’une royauté constitutionnelle comme en Italie ou en Angleterre et encore ! je me révolte de voir ses saluts à la famille royale, c’est une humiliation inutile. Quand le roi est sympathique comme l’était Victor Emmanuel qui représentait et servait une grande idée, ou comme l’est la reine Marguerite qui est adorable et bonne, passe mais ce sont des accidents heureux. Et il est bien plus naturel d’avoir un chef éligible et par conséquent éternellement sympathique, entouré d’une aristocratie intelligente.
Aristokracie se nezničí ani nestvoří za jediný den, musí se udržovat, ale neuzavírat se proto jako v nějaké hloupé pevnosti.
L’aristocratie ne se détruit pas et ne se crée pas en un jour, elle doit se maintenir mais ne pas se renfermer pour cela comme dans une citadelle stupide.
Jenže staré režimy jsou popřením pokroku a inteligence! Křičí se proti lidem — co to vlastně je!
Mais les anciens régimes sont la négation du progrès et de l’intelligence ! On crie contre des hommes, qu’est-ce donc que cela !
Lidé pomíjejí a člověk se jich zbaví, když je už nechce. Říkají mi, že republikánská strana je plná zkažených mužů. Před měsíci jsem vám už řekla svůj názor na tohle. Vykládají mi o absurdní nenávisti vůči osobám králů. O to nejde. Špatný není člověk, zbytečná je funkce. Vážím si slavných rodů, byly, jsou a budou; země je má vyhledat, ale od toho je daleko k tomu, aby si na záda neodvolatelně, hloupě naložila člověka a jeho potomstvo! Ne, to ne! Neříkám nic proti síle rodu, naopak, podívejte se na knížete Jérôma a jeho syna Viktora — nuže, jestliže tito lidé při vstupu do veřejného života ospravedlní svým talentem svůj rod, učiníme z nich prezidenty republiky.
Les hommes passent et on s’en débarrasse quand on n’en veut plus. On me dit que le parti républicain est plein d’hommes tarés. Je vous ai déjà dit il y a des mois mon idée là-dessus. On me parle de haine absurde contre les personnes des rois. Ce n’est pas là la question. Ce n’est pas l’homme qui est mauvais, c’est la fonction qui est inutile. Je respecte les familles illustres, il y en eu, il y en a, il y en aura; le pays doit les trouver mais de là à se mettre sur le dos un homme et sa postérité, irrévocablement, stupidement ! non, pas cela ! Je ne dis rien contre la puissance de la race, au contraire, voyez le prince Jérôme et son fils Victor, eh bien si ces gens en entrant dans la vie publique justifient par leur talent, leur naissance on en fera des présidents de la république.
Cézarismus, kopie Římanů.
Le césarisme, copie des romains.
Proč napodobovat! Jestliže intriky a nečestné manévry oklamou lid, bude to jeho vina! Ale s králi je lid zproštěn jakéhokoli úsilí inteligence a nemá ani možnost dobře volit, byť jen čtyřikrát z desíti. Je to neurčitost, neznámo, šablona, hloupost a zbabělost. Je-li lid hloupý a volí špatně, je to proto, že si nezaslouží nic lepšího.
Pourquoi copier ! Si les intrigues et les manœuvres déloyales trompent le peuple ce sera sa faute ! Mais avec les rois il est dispensé de tout effort d’intelligence et n’a même pas la chance de bien choisir même quatre fois sur dix. C’est le vague, l’inconnu, la routine, l’imbécilité et la lâcheté. Si le peuple est bête et choisit mal, c’est qu’il ne mérite rien de mieux.
Tyto úvahy jsou odpovědí na věci, které se obvykle říkají proti republice.
Ces réflexions sont des réponses aux choses qu’on a l’habitude dire contre la république.
„Ale rozumějme si... Má republika je republika osvícená, vybroušená, aristokratická.(1) Co vám mám říci... aténská.“ On to řekl.
Mais entendons-nous... Ma république est une république éclairée, polie, aristocratique. (1) que vous dirai-je... Athénienne. Il l’a dit.
(1) Aristokratická — to vyžaduje úvahy a vysvětlení. Aristokratická rodem naprosto potvrzeným způsoby a vychováním, není-li inteligence. Ano, neboť ve společenských vztazích to jsou věci, jejichž vliv nelze popřít. Ostatně možná je jen jediná rovnost, totiž rovnost před zákonem; všechny ostatní rovnosti jsou špatné frašky vymyšlené nepřáteli svobody, jichž se dožadují nevědomci.
(I) Aristocratique, cela demande des réflexions et des explications. Aristocratique de race absolument confirmée par les manières et l’éducation à défaut d’intelligence. Oui car dans les relations de la société ce sont des choses dont l’influence ne se peut nier. Du reste il y a qu’une égalité possible , c’est l’égalité devant la loi, toutes les autres égalités sont de mauvaises farces inventées par les ennemis de la liberté et réclamées par des ignorants.