Pátek 22. srpna 1879

Dostihy, ale ani bych nebrala pero do ruky, vše to pro mě proběhlo mdle, kdybych nemohla říci, že jsem zblízka viděla kněžnu de Sagan, rozenou Seillièrovou. Finance provdané za aristokracii. Ale málokterá kněžna od narození kdy měla vznešenější vzezření. Nepokládají ji za hezkou, ale přiznávají jí urozený vzhled, překvapivý u ženy, která není z dobrého rodu. Měla mnoho úspěchů a princ z Walesu je prý jejím milencem pokaždé, když se vidí; nedávno princ přivedl ke kněžně de Sagan princeznu, svou choť. Vždycky mě její úspěchy překvapovaly, když jsem slyšela, jak ji popisují:
Vysoká, suchá, dlouhá, velký nos, plavovlasá a nekonečně distingovaná. To je pravda, bez příkras.
Pro mě je to jedna z nejpůvabnějších žen, jaké jsem kdy viděla. Mnohem méně krásná než paní de Pourtalès nebo paní de Mouchy, ale příjemnější.
Vysoká, s vysokými rameny, hubená, ale půvabná. Vlasy pravé, či barvené, plavě kaštanově zlaté barvy, jež se zdá přirozená.
Pleť bledá a nažloutlá, ale s příjemným tónem. Žádné líčidlo. Šedé oči půvabného střihu a jemného, klidného výrazu. Nos zprvu silně klenutý a poté klesající, nos vznešený a královského rázu, nozdry a ústa rozkošně kreslené. Nechápu, proč se říká, že má velký nos; vypadá, že začíná jako nos, který půjde daleko, ale nepěkným způsobem nečekaně vytvoří jakoby úhel a velmi půvabně se vrací zpět k tváři. Říkali mi, že je ošklivá. Jak je to možné? Té ženě je čtyřicet, snad i víc, a je rozkošná.
Noha je obrovská a obutá do širokých střevíců — buď je dokonalá a ona se bojí, aby si ji nezkazila, anebo je nemocná... a pak sbohem, půvaby! Markýza de Galliffet je její důvěrnice a nerozlučná družka; říká se, že bývala krásná, nevěřím tomu a nelíbí se mi. Špatně rostlá a špatně oblečená. Ani kněžna de Sagan se neobléká dobře.
Ó vznešený Balzacu, jsi největší génius světa. Ať se člověk vydá kterýmkoli směrem, vždycky se ocitne v jeho vznešené Komedii; zdá se, jako by tu vždy byl a opisoval podle skutečnosti. Tyto dvě ženy mi především svým původem, svou tváří, svým životem připomínají Balzaca, toho velikého, toho nevyčerpatelného, toho neuvěřitelného génia.
Moji se vrátili z divadla. Paní de Sagan pokládají za ošklivou. To ostatně říká každý. Jak to tedy, že mně se zdá tak kouzelná? Připouštím, že není hezká, ale svým uměleckým okem jsem okouzlena jistými kvalitami kresby rtů a nosu s tak ostrými hranami. Nemá ani povadlé tváře, ani váčky pod očima, a k tomu vybrané způsoby.