Čtvrtek 21. srpna 1879

V noci mě vzbudili, aby mi předali tento telegram: Viděla jsem Josepha. Podepsána Berthe.
Okamžitě jí odpovídám refrénem oné dobře známé pitomé písničky: Ha! ha! ha! Podepsána: Marie.
Da Costa je docela milý, dobře vychovaný a gentleman, s ním, se Zurlem a občas s de Plancym to nějak ujde, přidáme-li k tomu knížata. Zítra dostihy, Dieppe je rušné a elegantní.
Dnes ráno jsem si šla udělat rychlou skicu staré Justinové, které je třiasedmdesát let, měla devatenáct dětí a obchoduje s pískem. Sešli se lidé, ale dělala jsem, že nikoho nevidím, a pak přišel houf vojáků konat kdovíjaké cvičení na pláži a téměř vzápětí přišel prudký déšť, ale zítra se vrátím. Tolik mě baví dělat studie v plenéru, ta plátna dodají mému ateliéru šmrnc. Rozumí se přece, že na sobě nehraji žádnou umělcovskou pózu ani všechny ty ohavné manýry lidí, kteří mazají bez talentu a oblékají se jako umělci.