Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 14. srpna 1879

Viděli jsme pana de Plancyho.
Den uběhne v procházkách po pláži a v jídlech v hotelu.
Přijíždějí nové tváře. Život v takových městech zná každý, budu tedy psát, jen když se přihodí něco, co mě zajímá.
Ta dobrá kněžna je, myslím, bláznivá. Bojidar to ostatně řekl: od smrti dcery jí mozek funguje nakřivo.
Vyslovila jsem úmysl vstát zítra v pět hodin a jít malovat ven a oba chlapci mě chtěli doprovodit, načež jejich matka prohlásila, že jim zakazuje vstávat tak časně a že mají od devíti ráno do desíti večer na zábavu a že kdyby vstávali v pět, zabili by se.
Pokládá je za děvčátka osmiletá. Myslím, že jsem vám už vyprávěla, že je na noc zamyká, a Bojidar, kterému je osmnáct nebo devatenáct, spí v jejím pokoji. Jistě chápete, že se tomu všemu posmívám, jenom nechci, aby si myslela, že její děti považuji za pány a že je budu navádět k věcem škodlivým jejich zdraví. Nezdá se vám to dost komické? Při tom všem se neudálo nic zajímavého, nic, co by přerušilo... ale mně je to vlastně jedno. Hned od zítřka budu pracovat. Moji jsou v kasinu. Raději jsem si odpočinula a v klidu si zasnila, tím spíš, že je odsud slyšet orchestr, který hraje serenádu sousednímu domu, a zdálky je ta hudba kouzelná. Začnu tím, že usnu v křesle, zatímco budu poslouchat ty nebeské harmonie a dýchat ten tolik provoněný vzduch přímořských měst.