Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 13. srpna 1879

Od včerejška, od jedné hodiny v noci, jsme v Dieppe.
Krishaber mi nechal na vybranou mezi Mont-Dore a mořem. Mont-Dore je daleko, Dieppe je hned blízko, Karageorgevičové jsou v Dieppe. A potom, právě jsme chtěly nasednout do omnibusu, když přišel Blanc. Blanci! Pojeďte s námi! řekla jsem. Rád, ale do Mont-Dore je to věru daleko, kdyby to bylo Dieppe...
— Tak tedy budiž Dieppe, bude to zábava.
Přeji si, aby to byla zábava. Po celé čtyři hodiny, co cesta trvala, jsme si vyprávěli historky o staré Couveletové, která posloužila jako záminka [k celé té] páté přes deváté plkané a nejnesmyslnější konverzaci.
A Blanc, kterému se náramně posmíváme, se chytí za bradu a vítězoslavně nám praví: „a přece tahle uličnická postavička svedla už pěkných pár žen". Když ale viděl, jak se šíleně smějeme, obrátil to v žert a tu a tam tu větu i to gesto zopakoval. Neříkáme mu už jinak než „uličnická postavička".
Jsme s Karageorgeviči.
Copak jsou všechna ta přímořská města stejná? Byla jsem v Ostende, v Calais, v Doveru, a teď jsem v Dieppe. Páchne to dehtem, lodí, lany, voskovaným plátnem. Fouká vítr, je člověk vystaven ze všech stran a cítí se sklíčeně. Páchne to mořskou nemocí. Jaký rozdíl proti Středozemnímu moři. Tam se dýchá, tam je co obdivovat, tam je člověku dobře.
A tam to nepáchne všemi těmi ošklivostmi jako tady. To už mám raději pěkné zelené hnízdečko jako Soden, Schlangenbad a jaké musí být i Mont-Dore.
Přijela jsem sem nadýchat se! Ach, jistěže. Mimo město a přístav je vzduch zajisté lepší. Všechna ta severní moře se mi nelíbí. A ze všech zdejších hotelů uvidíte moře teprve z pátého patra. Ó Nice, ó San Remo, ó Neapoli! Ó Sorrento! Nejste plané slovo, nejste přehnaná ani znesvěcená cestovními průvodci, jste vskutku krásná a božská!
Jsme velmi elegantní. Včera v Paříži jsem jela s Berthe do Bois a potkaly jsme Hechta, který mě nanejvýš milým způsobem pozdravil.
Blanc zůstane tady až do soboty.