Sobota 9. srpna 1879

Včera večer jsem se dlouho modlila k Bohu, ale necítila jsem, že by mě byl vyslyšel. Jsou věci nemožné, a žádá-li je člověk, je to marné.
Jela jsem s Berthe do Bois. Zase s ní jezdím ven, je to nebezpečné, ale baví mě to. Zatímco jsme se procházely, staří hráli jakýsi bezik se jmény. Večer v cirkuse spousta lidí. S námi Blanc, Bichinsky a Alexis.
Cítím, že svou slávu nezískám malováním, ale sochařstvím. Dnes jsem zachvácena vášní pro sochařství.
Odjet, nebo zůstat? Kufry jsou sbalené. Můj lékař, zdá se, nevěří v účinnost vod z Mont-Dore. Co na tom, jedu tam odpočívat. A po návratu budu muset vést neuvěřitelný život. Budu malovat, dokud bude světlo, a večer budu sochařit. Krom toho si budu muset vytvořit styky u prince.
Ráda bych prokázala Zesnulému nějaké služby. Kdybych jen mohla získat dopis pro vyslanectví, bylo by vyhráno. A já pro to nedělám nic! Ale vůbec, vůbec nic.
Jsem bláznice. Na tom nesejde. Přísahám vám, jak říká Cassagnac, že se z toho dostanu.