Středa 6. srpna 1879

Jdu s Berthe a jejím mužem na svatbu Cocheryho, ministrova syna, se slečnou Hunebelleovou.
Hunebelleovi bydlí v prvním patře domu, jehož mezanin obývají Boydovi, prezident republiky je jedním ze svědků sňatku, a protože pan Putifar de l'Ariège je první floutek řečené Francouzské republiky, je docela přirozené, že ho zastihnu u dveří domu, když přijdu pro Berthe. Jsme naprosto chic. Berthe je v bílém s bílými krajkami a slézovými saténovými růžicemi.
Já jsem celá v bílém, klobouk z Velké ceny a šaty z jeptišského voálu drapírované po antickém způsobu, ale díky živůtku a fichu z hedvábného mušelínu se starobylou benátskou krajkou z toho jsou rozkošné moderní šatičky. Rukavičky až po loket. A znesvětila jsem střevíčky ze žluté kůže, které kdysi budily obdiv Paula de Cassagnac. Přišli jsme v pravý čas, čekali jsme na nevěstu naproti panu de l'Ariège, který ji čekal s ostatními, s velmoži a dámami z průvodu. Viděli jsme je všechny projít, načež se konalo požehnání a jedna dosti ošklivá dívka vybírá do pokladničky v doprovodu pana de l'Ariège, který jí nenabízí rámě, nýbrž ji drží za konečky prstů; je to nekonečně půvabné a praktické, a je-li ten zvyk republikánský, ať si ho Reakce klidně opíše. Přimělo mě to dát té mladé osobě pět franků. Ale konečně jsem si toho mladíka dobře prohlédla ze všech stran a myslím, že i on viděl mě. Říct vám, že svatba byla skvostná, by mi bylo zatěžko. Dam bylo málo a byly málo chic, a tak jsme udělaly senzaci.
Potom se defilovalo před novomanželi, v sakristii. A potom jdeme vyprávět celou věc staré Gaviniové. A potom jdeme obědvat k nám. Lancaster, Berthe, Blanc a my. A potom ještě jdeme unést starého Gaviniho, kterého vedeme do Comédie Française mluvit o úterním předplatném.
Bohužel konec dne přišel vniveč, dostavil se déšť a Les neměl své kouzlo. Večer v cirkuse, teta, Dina, já, Gaviniovi, Berthe; Chaudordy, de Raymond, Géry a Caro, ten hluchý, císařovnin bratranec.
Měla jsem velký úspěch u všech těch starců. Nezapomínám, že Géry je důvěrný přítel hnusného Jérôma, a tak ho okouzluji. Paní Gaviniová mě shledává rozkošnou a každou chvíli se svých starců ptá, jestli jsou téhož mínění. Načež se smějeme. Pronášejí se vtipy, dokonce sledujeme i představení, které je zajímavé. Cestou odtud jdeme na zmrzlinu k Imodovi. Když jsem vycházela z cirkusu, octla jsem se před zrcadlem a docela mě udivilo, jak jsem hezká.
Co se Berthe týče, mám ji téměř ráda, protože je nešťastná.
Než se vrátila domů, vyšla nahoru ke mně a já ji vyzpovídala až po ty nej… intimnější věci jejího manželství.
Její muž ji nenávidí a ona to ví.
Říká jí, že ji podvádí, a dává jí najevo, že by mu bylo jedno, kdyby dělala totéž. Co jiného čekat od tak špinavého muže! Skončí to zle. Mluví s ní jen o kokotách a vydržovaných ženách, nutí ji nosit toalety jako ty ženské. A v tisíci dalších věcech… neříká to ona, vidím to sama.
Když ten rozkošný manžel poprvé té ubohé ženě řekl, že má milenku, omdlela a zůstala týden v posteli. Teď si na tu myšlenku zvyká a jednoho krásného dne klesne. On si nic lepšího nepřeje. A kdyby otevřela oči své matce, odkopl by ji. A pomyslet, že snad budu mít za muže takového ničemu! Ne, ne takového, neboť tenhle ničema je jeden z mužů, za jaké se člověk nevdává. On nechtěl, to ona si ho ulovila. Ta malá ženuška je hloupá, ale ať tak či onak, je mi jí líto. Jen by bylo moudré držet se stranou; předvídám katastrofy.