Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 4. srpna 1879

Nemohla jsem usnout. Pořád jsem měla před očima toho ubohého pejska, ještě hloupoučkého, který utekl vyděšený domovníkem a neví, kam jít.
Dokonce jsem ráčila uronit pár slz, načež jsem poprosila Boha, ať mi ho dá najít; mám zvláštní modlitbu, kterou si potichu říkám, kdykoli se bojím nějaké nepříjemnosti nebo o něco prosím. Nepamatuji se, že bych ji odříkala, aniž bych pocítila úlevu. Dnes ráno mě probudili, když přinášeli psa. A ten uličník měl takový hlad, že mi svou radost příliš neprojevil.
Pokládala jsem ho za ztraceného a má rodina pořád opakovala, že ho zabili, abych měla pokoj v duši. Maminka volá, že je to učiněný zázrak, neboť psy jsme nikdy nenašli; volala by to mnohem víc, kdybych jí to řekla, ale já to říkám jen tady, a i tak jsem nespokojená — jsou myšlenky a modlitby tak niterné, že když je člověk vysloví nebo napíše, vypadá hloupě a nemotorně.
Poslala jsem pro Berthe a šly jsme pěšky projít se po rue de la Paix, po elegantních bulvárech a po Champs-Élysées, vcházejíce do obchodů, zastavujíce se před výklady a procházejíce kolem Císařského klubu, kde mé fialky působí blahodárným účinkem.
Berthe má barevné plátěné šaty a je méně chic než já, celá v černém a vskutku elegantní.
Měla jsem chuť potkat někoho zajímavého, ne abych viděla, ale abych byla viděna.
Moji šli k vodopádu za Gaviniovými. Viděla jsem je v neděli, byl tam markýz de Las Cases, ten odvolaný; Chaudordy, paní Araujo a Géry.
Géry mi prozradil, že Plonplon zbožňuje kávu s vodou a ledem, takže jsem ji celý večer pila před Blancem, který přišel na večeři (v neděli) a kterému jsem navykládala hromadu hloupostí o „té veliké osobnosti", kterou zbožňuji, kterou napodobuji a tak dále; doutnal zvědavostí, kdo to je, ale já se měním každou hodinu. Onehdy jsem mu mluvila o jakémsi mladém republikánovi a dnes večer, po „té převeliké osobnosti", o Clemenceauovi, přitom jsem urážela prince Jérôma. Aspoň takhle, kdyby se mi jednoho dne stalo, že řeknu pravdu, lidé tomu neuvěří a nebudou už vědět, co si myslet. Ale myslím, že pojal podezření na toho mladého republikána, neboť mi oznámil, že Maďarka se chystá provdat za mladého Arnauda de l'Ariège, který má čtrnáct milionů, načež jsem mu odpověděla, že kdyby ten klučina měl takový nápad, paní Arnaud de l'Ariège by mu dala padesát ran rákoskou, pan Gambetta by ho zatahal za uši a starý Grévy by ho strčil na dva měsíce do díry o chlebě a vodě.
Berthe právě odešla, přišla mi poděkovat jménem svého hnusného muže, jemuž jsme koupily dvě kravaty placené společně. Už pár dní k ní mám náklonnost.
Nesnáším chodit ven s rodinou, ostatně ateliér mě o tyhle procházky připravuje, a tak se jimi budu bavit až do odjezdu, k němuž zajisté dojde ve čtvrtek. V ateliéru jsem se do ničeho nepustila, procházím se, oblékám se, myslím na Cassagnaka.