Neděle 20. července 1879

Strávila jsem tři hodiny u Gaviniových, kde se vystřídali pánové Galloni d’Istria, de Vallon, de Chaudordy, de Chateaurenard, de Pressac, Géry a tak dále, a tak dále. I několik dam, ale já se držela v Gaviniho pracovně s muži, naslouchala jsem a mluvila o politice. Pronesla jsem několik trefných postřehů, což ze mě učinilo příjemnou posluchačku a dobře mě naladilo. Mluví se jen o včerejší schůzi, o princově chování na pohřbu a o všem, co víte z novin.
Nikdy jsem se necítila tak dobře jako uprostřed těch senátorů, bývalých velvyslanců, bývalých státních radů či poslanců. Otázky tomu nahrávaly, a tak byl každý zajímavý a duchaplný. Nejčerstvější novinky z avenue d’Antin přinesl syn barona de Nervo a pokoušel se přivést Gaviniho zpět k dobrým citům. Gavini se sice k princi přihlásil, ale drží se zpátky. Říká, že kdyby s princem nebýval důvěrným přítelem, byly by věci jednoduché, ale byli přáteli a pak se navzájem počastovali výrazy „vzpurný princ“ a „komediant“, z jedné i z druhé strany. Zkrátka šel by tam jen tehdy, kdyby mu princ poslal Géryho nebo jiného přítele s prosbou, aby přišel. Proto, myslím, Géry přišel hodinu poté, co Nervo odešel.
A Géry, jehož mi představili na Výstavě, je princův důvěrný přítel. Naslouchala jsem jim s Gavinim, načež mi Géry, vida hlučný odpor paní Gaviniové, se smíchem řekl, abych ji obrátila na víru, a když přicházela paní Mercierová, bývalá velvyslancova choť, vzal si mě stranou a začal mi prince vychvalovat, jako by mé mínění něco znamenalo, dodávaje, že je třeba paní Gaviniovou získat zpět. Ne že by Gaviniovi byli nepostradatelní, ale jsou dosti užiteční, hlavně on je dobrý rádce; stará Gaviniová chtěla, abych ji podpořila, a Gavini i Géry, ač uváděli své pro a proti, na mě čas od času pohlíželi a já jim oběma dávala znamení souhlasu, takže se nakonec Gavini dovolal mého mínění a Géry ujišťoval, že Jérôme má mé sympatie, že to viděl v mých očích. Hodně mě baví, že mě vážní lidé téměř vážně přijali do svých debat, a nemyslím tím jen ty dva, ale všechny ostatní.
Co se Cassagnaca týče, císařovnu neviděl, ani on, ani jeho žena. Byl tím dokonce dost dotčený a Gavini na to upozornil Pietriho, který na svou navštívenku, již svěřil Gaviniovi, aby ji odevzdal Cassagnacovi, napsal těchto pár slov: „Dozvídám se, že jste v Chislehurstu s paní de Cassagnac. Neodjíždějte, dokud mě neuvidíte ‚nebo cosi podobného‘.“ Ale Gavini už Cassagnaca neviděl a navštívenka je tady a on mi ji ukázal se slovy:
„Cassagnac tam byl jako my všichni, a dokonce méně než my, neboť já byl uvnitř v Camdenu, kdežto on venku v Chislehurstu.“
Všichni ti velcí dobří muži mě obracet na víru nemuseli. Princ Jérôme mě už okouzluje, protože je to duchaplný muž. Přirozeně se jeho výroky citují a roznášejí a on se neostýchá… mírně si utahovat ze svých poddaných. „Ti lidé,“ povídá, „mi pořád přicházejí nabízet korunu. Kdybych ji přijal, museli by — jelikož ji u sebe nemají — pro ni dojít, a mezitím by dorazil policejní komisař s vypovídacím výměrem.“
Pan Géry (otec, samozřejmě, syn je atašé na velvyslanectví v Bruselu) je velmi laskavý a budu si ho při každé příležitosti pěstovat. Je to princův velmi velký přítel.