Středa 16. července 1879

Jsem neobyčejně znavená. Říká se, že tyfová horečka tak začíná. Mívám zlé sny. Co kdybych zemřela. A docela mě udivuje, že se zemřít nebojím. Je-li jiný život, bude jistě lepší než [ten, který tady dole protrpívám]. A není-li po smrti nic… tím spíš není čeho se bát a tím spíš lze toužit, aby už skončily ty trampoty bez lesku a ty útrapy bez slávy. Musím sepsat svou závěť. [Začala jsem] pracovat v osm hodin ráno a kolem páté jsem tak unavená, že je můj večer ztracen. Přesto musím sepsat svou závěť. Pomyslím na to dnes večer.