Neděle 29. června 1879

Nemůžeme jít k paní Gaviniové, která přišla včera, protože nás navštívila rodina Gerbelových, jež nám přichází ukázat hraběte de Schulenberg, snoubence slečny Marie.
A na večeři máme paní Pribilskou. Je to taková bláznivka s barvenými vlasy, která má spoustu peněz a rozhazuje je hlava nehlava. Její dcerka je na penzionátu v Paříži a my si ji už dva měsíce každou neděli bereme k nám, hlavně během velmi častých nepřítomností její matky.
A tu zjišťujeme, že tato dáma, která velmi připomíná paní Sapogenikovovou, znala Popaula a otravovala ho tak, že už ke konci nebyl ani zdvořilý. [Neřekla] sice, že ho otravovala, ale dokonale jsme to pochopily. Je do něho blázen.
— Tak z toho nakonec nic nebylo? zeptala jsem se jí.
— Bohužel! ne.
Oblékla smutek s fialkami a její dcera rovněž. I já zase oblékám smutek, neboť ruský dvůr ho drží po deset dní.
Dnes ráno jsem zase plakala.
Princovy portréty jsou vystaveny všude a je to příšerně smutné. Vrátilo mě to k bonapartismu a začínám uctívat Plonplona, jehož Cassagnac začíná titulovat: Jeho císařská Výsost monsignore princ Napoléon. Přečtěte si dnešní „Pays".