Pondělí 23. června 1879

Stále jsem pod bolestným dojmem té strašlivé události. Veřejnost, trochu se vzpamatovavši z ustrnutí, se ptá, jakou zločinnou neopatrností bylo to nešťastné dítě vydáno divochům. Obviňuje se Chelmsford — to je muž, který za sebe mluví sám, už to jméno: chelme. A jak ho neobviňovat, neobviňovat ty hanebníky, ty zlověstné nerozvážlivce, ta strašlivá nemehla!
Anglický tisk se rozhořčuje nad zbabělostí princových druhů. A já, která s tím nemám nic společného, pláču, když čtu ty žalostné podrobnosti, cítím, jak se mi nedostává dechu, a slzy, které mi stoupají do očí. Nikdy jsem nebyla rozrušenější a úsilí, které celý den vynakládám, abych neplakala, mě tísní.
Říká se, že císařovna dnes v noci zemřela, ale žádné noviny tu strašlivou a útěšnou zprávu nepotvrzují. Jakou zuřivost mám v srdci, když pomyslím, jak snadné by bylo tomu zločinu, tomu neštěstí, té hanebnosti předejít!
V ulicích jsou stále vidět zdrcené tváře a jsou tu prodavačky novin, které pláčou. A já dělám totéž co ty prodavačky novin, ač přiznávám, že to není ani vysvětlitelné, ani přirozené. Tolik bych chtěla obléci pravý smutek s flórem. Dobře by to odpovídalo rozpoložení mé mysli. Když jsem se vracela z ateliéru, zastihla jsem Obidina, ale od pátku jsem pramálo laskavá. Nemohu vypovědět, jak jsem zasažena…
„Co je vám po tom?“ řeknou mi. Nevím, co je mi po tom, ale velmi mě to bolí.
Nikdo tu není, jsem zavřená u sebe, nemusím nikomu pózovat a rozplývám se v slzách, což je hloupé, protože mi to oslabuje oči, už dnes ráno jsem to při práci pocítila. Ale nedokážu se uklidnit při pomyšlení na ony osudné, hrozné, příšerné okolnosti, jež tu smrt provázejí, na ničemnost jeho druhů. Bylo by tak snadné tomu zabránit!
Pláčem se hyzdím a nudím se. Ale je to bezpříkladná událost.

Poznámky

Pozn. překl.: Slovní hříčka — jméno Chelmsford zní jako německé Schelm (ničema, šibal). ↩