Neděle 22. června 1879

Po probuzení jsem si přečetla „Figaro“ a zase mě to rozplakalo, až jsem měla vlhký polštář a vlasy mokré. Je to k smíchu, chcete-li, ale jsem smutná a rozhořčená na Angličany, kteří ho zavraždili nebo vydali napospas. Ještě sedíme u stolu, pozvaly jsme Bichinského a jeho ženu, abychom jim poděkovaly za čtvrteční lístky a povzbudily je k dalším drobným službám.
Jsem jako omráčená a zdrcená princovou smrtí, ale myslím, že bych se nerada dozvěděla, že to není pravda.