❦
Sobota 21. června 1879
Už bezmála šestatřicet hodin téměř nepřestávám plakat. Včera jsem si lehla vyčerpaná. Měly jsme na večeři dva Rusy, Obidina a Sevastianova, komoří císařské komory, a Čumakova a Bojidara.# Samedi 21 juin 1879
Ale byla jsem k ničemu.
Mais je n'étais bonne à rien.
Můj skeptický a uštěpačný duch byl ten tam. Stalo se mi už, že jsem ztratila příbuzné a měla jiné zármutky, ale nemyslím, že jsem kdy někoho oplakávala tak, jak oplakávám toho, kdo právě zemřel. A o to je to nápadnější, že vlastně by se mě to nemělo vůbec dotýkat, měla bych se z toho spíš radovat. Včera v poledne jsem opouštěla ateliér, když Julian hvízdl na služebnou, která přiložila ucho k mluvicí rouře a hned nám dosti dojatě řekla:
Mon esprit sceptique et gouailleur était parti. Il m'est arrivée de perdre des parents et d'avoir d'autres chagrins mais je ne crois pas avoir jamais pleuré quelqu'un comme je pleure celui qui vient de mourir. Et c'est d'autant plus frappant qu'en somme cela ne devrait pas me toucher du tout, je devrais plutôt m'en réjouir. Hier à midi je quittais l'atelier lorsque Julian siffla la bonne qui mit l'oreille au tuyau et qui nous dit aussitôt passablement émue:
— Dámy, pan Julian vám vzkazuje, že císařský princ je mrtev.
- Mesdames, M. Julian vous fait dire que le Prince impérial est mort.