Neděle 22. června 1879

Po probuzení jsem si přečetla „Figaro" a zase mě to rozplakalo, až jsem měla mokrý polštář i vlasy [chcete-li, ale jsem smutná a rozhořčená na Angličany, kteří ho zavraždili nebo vydali napospas. Ještě sedíme u stolu, pozvali jsme Bičinského a jeho ženu, abychom jim poděkovali za čtvrteční lístky a povzbudili je k dalším drobným službám.

Jsem jako omráčená a zdrcená princovou smrtí, ale myslím, že bych se nerada dozvěděla, že to není pravda.