Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 10. června 1879

Ti výteční Karagjorgjevičovi u nás večeřeli a až do desíti hodin večer zůstali u mě, obdivujíce mé kresby, náčrty, kostlivce a tak dále. Bojidar si konečně zatančil valčík s Amélií (tím kostlivcem) — odměna, kterou jsem mu dlužila za to, že mi uspořádal knihy.
Je překrásně, jsem trochu unavená ze včerejšího plesu. Byla jsem půvabně oblečená a dosti hezká, ale když jsme tam přišly, neznaly jsme ani živou duši. Pan de Plancy mě vytáhl z mého koutku, kde jsem se schovávala za záclonou; tančila jsem s ním a hned nato přišel kotilón, který jsem tančila s panem d'Hauteville a přirozeně s mnoha dalšími. Zkrátka myslím, že jsem se ke konci trochu bavila, ačkoli jsem zaslechla vévodkyni d'Abrantès říkat, že přijela z Versailles… To bylo zasedání…! Schovávám vám „Figaro" a „République Française".
Mrzí mě, že jsem tam nebyla… a jméno paní de Cassagnac mě uvrhlo do „oceánu" rozličných pocitů.
Článek v „République Française" se mi líbí, je dosti pravdivý a Cassagnaka lze snadno vidět tak, jak je v něm vykreslen. Ať tak či onak.
Multedo přišel během dne, a protože teta na okamžik vyšla ze salonu, znovu mi mluvil o své oddanosti, o své lásce a tak dále. Tu jsem mu prostě a poctivě řekla, že v mé mysli neprodělává ani vzestup, ani pokles, neboť je přítel, lhostejný člověk, [Škrtnuté slovo: příjemný] velmi laskavý a nic víc.