Pondělí 9. června 1879

Je to zajisté tím horkým a dusným počasím, že jsem k ničemu. Ostatně jsem celý den pracovala… teď jsem pevně odhodlaná už práci nezanedbávat, ale jsem úplně zničená. Dnes večer jdeme na ples, na ministerstvo zahraničí. Zase budu ošklivá; jsem ospalá a nejraději bych si šla lehnout.
Nežízním po zdvořilém úspěchu. A cítím, že budu ošklivá a hloupá.
Hle, portrét Cassagnaka, na mou věru dosti zdařilý, od jakéhosi radikálního pera.
Včera jsem se dívala na předsednickou tribunu té podprefektury, jak ji nazývají reakcionáři, a hodně bych byla dala za to, být s těmi řádnými lidmi místo se svými bonapartisty a s těmi Randouinovými, kteří nám překáželi.