Čtvrtek 22. května 1879

Zase nějaké pletichy kvůli té obludě… Policie ho už už chce vypovědět a myslím, že se za něj matka přimluví. Žádné komentáře, že ne?
Dostala od toho člověka telegram, a když jsem ho chtěla vidět, roztrhala ho. Kdyby na tom nebylo nic zlého, nebyla by to udělala. Zkrátka, co vám mám říct? Je to hanebné… Udělala jsem jim ne příliš prudkou scénu a dotklo se jich to teprve, když jsem pohrozila, že napíšu prefektovi. Ó! to se jich teprve dotklo. To proto, že myslím, že u prefekta podnikli nějaké kroky. Mě to všechno na dnešek zabilo, to mé rozhořčení, že vidím všechny ty lži a všechny ty špinavosti.
Šly jsme ke Gaviniovým, kde bylo dost lidí, pak k Souzovým a ke Karagjorgjevičovým.
Pan a paní Laconovi nás přišli navštívit. Florence je pořád milá. Padám únavou.
— Článek v „Pays", a na mou věru velmi silný.
— Čtete noviny, slečno? povídá mi dnes ráno Julian.
— Zrovna jsem se vás chtěla zeptat na totéž, pane.
— Ach! tak?
— Ano.