Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 21. května 1879

Necháváme si svého odpoledního modela na čtrnáct dní, abychom mohly malovat studii aktu.
I já se pokouším jednu namalovat. Protože se vracím o páté hodině a dvaceti minutách, chodí mi Jeanne pózovat téměř každý den až do sedmi.
Hle, list z „Pays". Pro dnešní večer mě Paul de Cassagnac dosti zaměstnává.
Gavini právě poslal lístky na sobotu, růžové lístky, od Arnauda.
V dnešním večerním listě svého Cassagnaka zase poznávám.
Julian, můj důvěrník. Není to dost podivuhodné? Věděl všechno a tušil ještě víc… měl mě za opuštěnou. A ta obluda, Améliin ideál, mi znovu nasadila do hlavy Zesnulého…
— Ať tak či onak, ten ve vás zůstane; muž takové síly, obklopený vší tou prestiží… a vy, dalo by se říci dítě, a s vašimi názory. Ten ve vás zůstane.
Kdopak Julianovi platí?
— A pak — vždycky tu zůstane přesvědčení, že vy jste byla ta slabší. Budete se chtít očistit… kdoví? Pokud to nevíte, povím vám, že se tomu říká vyjasnění, ano, slečno.
Je mazaný, ten Julian, ale kdopak mu platí?