Neděle 18. května 1879

Zastavily jsme se u Collignonové a velmi mě dojal její chudobný, zchátralý příbytek. Její rodiče vedou jakýsi zařízený penzion v jednom průchodu Marbeuf, jsou to docela prostí lidé a otec nosil dřeváky a zametal dvůr. A přitom Collignonová, která byla společnicí dcery egyptského místokrále a která je tak elegantní, tak vznešená, tak dobře vychovaná! Její úděl je vskutku smutný, a nebýt té malé obludy Oelsnitzové, vzala bych si ji k nám a vše by bylo nejlépe v tom nejlepším ze všech možných světů.
Jeanne mi pózovala a my si ji nechaly na večeři. Nemusím vám říkat, že je to žena z urozeného rodu, dokonale vychovaná, velmi vzdělaná a chytrá. Obléká se nevkusně a lidé ji mají za prkno, zatímco ve skutečnosti má jedno z nejkrásnějších těl, jaké lze spatřit, byť je snědá a štíhlá.
Má nádherné oči, ústa jsou stejně velká jako oči a jako šířka nosu. Ale když mluví, ústa se zvětší. Nos je velmi velký, ale krásný a vznešený.
Labutí šíje. Připomíná italskou královnu (kněžnu Markétu), byť je velmi snědá; ne snad pletí, pleť má dosti bílou.
Jak víte, provdala se za barona de Wykerslooth, syna kněžny de la Tremolile, příšerný surový chlap, špinavý, pokrytecký, hrubě materialistický a podobný plavému praseti.
Ta ubohá žena už už umírala, když ji rodina zachránila tím, že podala žalobu o rozluku. A důkazem, že veškerou vinu nese manžel, je to, že jeho vlastní sestra, slečna de Wykerslooth, baronka de Veauce, svědčí ve prospěch manželky.
Ubohá žena, nenávidí ho, jako jsem já nenáviděla toho Poláka… chápete, v takovém případě je lépe utopit se než žít s manželem. Ostatně myslím, že Jeanne by nedokázala milovat nikoho… je to žena chrámu, pokud jste četli „L'Homme-Femme".

Poznámky

Pozn. překl.: Narážka na slavnou ironickou formuli z Voltairova Candida (1759): „vše je nejlépe v tom nejlepším ze všech možných světů".
Pozn. překl.: L'Homme-Femme (1872) — esej Alexandra Dumase mladšího o manželství a ženách; „žena chrámu" je žena, která slouží ideálu, nikoli muži.