❦
Neděle 27. dubna 1879
Naše obvyklá společnost a paní Gaviniová, s níž se jedu projet do Lesa. Čumakov, ten malíř, si přišel pro dceru, která je krasavice, ale my si ji necháváme na večeři, stejně jako paní de Bailleul, de Mouzay a de Daillens, Multeda a Filippiniho. Slečna Cernitská, čtěte Cerny pro divadlo, vyřvávala tím nejneuvěřitelnějším a nejneobyčejnějším způsobem. Daillens, Multedo a já jsme se uchýlili do ateliéru duchaplně klábosit; Filippini a Dina se k nám připojili pod záminkou, že tak krásný a mocný hlas se sluší poslouchat z větší dálky.# Dimanche 27 avril 1879
Ten Multedo mi řekl, že jsem rozkošná pohanka, že bych se dívala, jak podřezávají dva tisíce gladiátorů, s chladnou krví, a sama bych nesestoupila do boje: „na to příliš patricijka", že umím nadchnout, ale nikdy neokouzlím, a tak dále, věci toho druhu, de Daillens odpovídal a já naslouchala všem těm rozborům, dohadům a jiným [Začerněné slovo: lichotkám], já, a tu a tam jsem prohodila své slůvko.
Ce Multedo m'a dit que je suis une adorable païenne, que je verrais égorger deux mille gladiateurs de sang-froid, que je ne descendrais pas combattre moi-même: "trop patricienne pour cela", que je puis enthousiasmer mais que je ne charmerai jamais, etc. des choses dans ce genre, de Daillens répondait et j'écoutais toutes ces études, hypothèses et autres [Mot noirci: flatteries], moi, en jetant ça et là mon mot.
Pěkně jsem to dnes večer vyvedla, na mou věru — jenže slovutný Multedo mi vyčítá, že neměním povahu, že jsem pořád stejná posměváčka, věčný Juvenal… jak mě vidíte, lichotí mi, že jsem zavdala podnět k tolika řečem…
J'en ai fait de jolis ce soir, parole d'honneur, seulement l'illustre Multedo me reproche de ne pas changer d'esprit, d'être toujours telle moqueuse, toujours Juvénal... que vous me voyez, je suis flattée d'avoir fourni tant de discours...