Sobota 26. dubna 1879

— Kde je láska, tam není potřeba peněz.
— Vy byste si to ovšem nemyslel…
— Ach! Ne, já ne, Blanci, a dál?
— A dál toho vím ještě celou hromadu.
— Poslouchám, ale i já vím leccos…
— O tomtéž?..
— Tak nějak v těch končinách, ale poslouchám vás — jen jak můžete o svém šéfovi říkat takové hrůzy?
— Ach! a jak vám mám vyprávět zbytek, když mi tohle říkáte.
— Je to jen taková poznámka, umím mlčet.
— Co se debaty týče, vám nevěřím.
— To není hezké, Blanci, vy, který mě tak dobře znáte — vždyť jsem vám i tykala.
— Ano, ale u vás to nic neznamená.
— Naštěstí.
— Povím vám jen tolik, že ta Maďarka, jak jí říkáte, nasadila Paulovi pořádné parohy, jakmile se dozvěděla o historkách kolem jeho ženy, a že Paul s onou Maďarkou udržuje styky až dodnes.
— Fuj! To radši poslouchám, co mi povědět nemůžete…
Měla jsem však kolem sebe příliš mnoho mladých mužů, než abych si Blanca udržela, a tak jako tak nebyla paní Gaviniová ráda, když mě s ním viděla; nazítří mi pan Gavini vysvětlil (totiž dnes), že Blanc není muž ze společnosti, že Blanc je jakýsi Cassagnac, ale horšího ražení, a že ve společnosti patří do třetí kategorie.
Odjely jsme brzy a chovaly se jako lidé, kteří přicházejí udělat dojem a o vlastní zábavu nedbají… přičemž udělat dojem je sama o sobě převeliká zábava.
Blanc se mi neodvážil povědět všechno, protože jsem se věnovala těm, kdo se na mě dívali, a celou dobu jsem si zachovávala výraz vlídný, ale velmi povznesený, který kladl jakousi přehradu mezi to, co bylo řečeno, a… ten zbytek.
Tak vida, tak je to tedy, můj ubohý Cassagnaku… ty jsi uvnitř špinavý charakter? A zrovna tenhle chlapík nám vykládal, že odmítl věno pěti milionů, „protože na tom rodu lpěla skvrna". Ó, ty náramný bonapartisto.
Zkrátka ráda bych věděla, co je pravda — není jí snad málo, nebo příliš, té krásné Julii?
Pokud jde o to věno, to musí být pravda. Goldsmid, který je o všem dokonale zpraven, řekl totéž.
Byl ten Popaul ale hloupý, co?
Jaký pitomec. Se mnou by se byl stal vším na světě… Jen si představte, docela sama jsem si našla Gaviniovy a pomalu si nacházím další, a pak… s ním bych byla silou… Ať tak či onak, dělá mi to dobře…