Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý, 1. dubna 1879

Pro začátek jsem v ateliéru oznámila, že někdo střelil po Gambettovi. Zabralo to. A pak jsem vyprávěla, že v Palais de l'industrie spadl trám nebo římsa a tři nebo čtyři plátna jsou prorvaná. To zabralo ještě líp, pomáhalo mi těch pět nebo šest, kterým jsem provedla ten gambettovský žert (v osm ráno), ostatní přišly po půl desáté a Zillhardtová tomu naletěla tak, že se chystala tam běžet, ale já dala čtyři sous obchodníkovi s barvami (chlapík z domu), který vyrazil jako střela pro informace, služka za ním běžela po schodech, aby zbytečně neuštvala toho muže, který křičel – nechte mě jít, nechte mě jít, a vrátil se, až když mu dvakrát zopakovali, že je apríl.
Ale třeba po páté, když je hodina harfy odbytá, sešit Duruyho přečtený, přečtené ještě jiné knihy, odehráno na nástroje všeho druhu, pak už nezbývalo nic na práci, číst dál by znamenalo zničit si oči, které zítra časně potřebuji. A pak jsem nachlazená a unavená ze včerejška. Ostatně… už mi na tom nezáleží, vyprávím vám to jen proto, že mi to připadá jako podivný život na můj věk, s naším jměním a v srdci Paříže.