Sobota, 1. března 1879

To byl den, který mě zestárl. Paul šel k prokurátorovi a ke komisaři. Tutcheffovi podali žalobu na rodinu Babaninových a na Paula s tvrzením, že prý mají v úmyslu dát té dámě facku. Rodina Babaninových! Je to absurdní, ale díky minulosti, kterou způsobil Georges, to ještě zabírá. Paul vypadá zdrceně. Včera jsem ho přiměla napsat Des Perrièresovi a Scottimu. Žádná odpověď. Umíte si představit, jak trpím. Až večer se dozvídám, že posel Des Perrièrese nezastihl a dopis přinesl zpět, a pak že Paul viděl Scottiho a probrali to spolu a že mu oba ti pánové řekli, že Eristoffa nelze vyzvat, protože uražený je on. Včera k večeru jsem Paulovi pro povzbuzení řekla, že jakmile si vymýšlejí ty facky pro dámy, je uražený on, a on to těm pánům zopakoval, což situaci trochu zamotalo. A pak tenhle Paul! Já ale nemám štěstí! Ne, tady se toho opravdu musí člověk vzdát. Jako muž bych byla pozoruhodná, jako žena jsem nešťastná. Těžko si představit bytosti v nepravdivějším postavení vůči sobě navzájem, než jsme dnes my. [Začerněné slovo: Nikdo] se neodvažoval nic říct a každý si domýšlel své. Večer jsme si to trochu vyjasnili.
Paul mě ujišťuje, že ti dva přátelé s ním vycházejí velmi dobře. Obavy a trápení se trochu uklidňují… je třeba shovívavosti. Sepsala jsem sice článek v Cassagnacově stylu, který by přinesl odpověď, proces, souboj. Jenže to je nemožné. Kdo tam bude, aby odpovídal? Paul? Musí odjet, a pak vážně není zrovna snadné popohánět to velké tělo a elektrizovat toho dobráka, který se bojí svého otce. Taková věc dobře vedená a pověst muže je hotová. A pak, kdyby vyšlo najevo, že loutkářem v zákulisí jsem já, a kdyby měl bratr cokoli napsat z nenadání beze mě. Vůbec neumí pravopis, ani nic ostatního…
Inu! Vydechněme povzdech, který vše shrnuje, a pokořme se. A přece, s penězi a čtrnácti dny času bych mohla dosáhnout lepšího výsledku. Ne, není to nedostatkem obratnosti ani peněz. Je to ta dřívější minulost, co všechno kazí, je to slabost mé matky, co dopadá na nás, a devatenáctiletý chlapec jako Paul nedokáže přemoci tolik předsudků a Madame Tutcheffovou, která je tu zakořeněná, ačkoli se o jejím poměru mluví po rodinách. Říkám vám, že na tohle by byl třeba plnoletý muž, schopný čelit zákonům a nebojící se naložit si na bedra tolik sporů, kolik jich přijde.
Po těch fackách Tolstojové a Prodgersové a po ochraně, kterou máma poskytla původci těch skandálů, by tu bylo třeba mě jako muže. Buď bych se rehabilitovala, nebo bych při tom úsilí zemřela.
Konečně nám zbývá zaplatit novinám, aby ten příběh vypsaly.
Paul viděl Barnolu a ukázal mu celý spis té záležitosti. Barnola velmi důrazně souhlasil. Ale je vůbec jediný, kdo by, znaje pravdu, nesouhlasil? To je útěšné.
Ale tahle historie mi, ač mě trápí, právě udělala dobře. Než jsem opustila Paříž, otevřela jsem evangelium a přečetla namátkou jeden řádek, abych zjistila, co mě potká v Nice, kam jsem jela poslechnout si Patti a dopřát si sluneční koupel. Inu, četla jsem o lidech, které vedli ke konsistoři, a o soudcích a o… zkrátka o všem, co se nám děje. Smála jsem se při pomyšlení, že je to absurdní, a otevírajíc tu Knihu opakovaně, nacházela jsem stále věci téhož druhu. Inu, vrací mi to důvěru, věřím v cosi. Aspoň to je nepříteli odňato.
Ať mě Paul uklidňuje, jak chce, zítra pošlu Des Perrièresovi tento vzkaz:
Milý hrabě,
To já jsem bratrovi poradila, aby se obrátil na vaše přátelství, domnívajíc se, že tak osvědčíme svou úctu k vám. Lituji toho o to víc, že jsem pak musela vyslovit lež, abych mu ušetřila… nesnáz, jejíž příčinou jsem byla já.
Marie Bashkirtseffová
Dopisy, pořád samé dopisy! Ano, a tady je další. Napíše ho strýc Alexandre z Ruska.
Pane republikový prokurátore,
Dozvídám se, že Madame Tutcheffová a kníže Eristoff podali pomlouvačnou žalobu na pana Paula Bashkirtseffa a na rodinu Babaninových.
Pan Paul Bashkirtseff je v Nice a může se hájit sám. Pokud jde o rodinu Babaninových, ani jediný člen této rodiny nepřijel do Nice déle než dva roky. Tato žaloba chce zaměnit rodinu Bashkirtseffových s jistým jedincem téhož jména, oddaným alkoholu a dávno zavrženým všemi svými blízkými. Ale ani tento jedinec se v Nice neukázal již několik let. A tak tedy, pane republikový prokurátore, přicházím jménem všech svých bratrů, kteří od smrti pana Etienna Babanina otce představují rodinu Babaninových, protestovat proti tomuto pokusu o pomluvu, nad nímž dobře známá nestrannost francouzských úřadů učiní spravedlnost.
Přijměte, atd. atd.
Konzul Paulovi odpovídá, že to nespadá do pravomoci konzulátu. To je nám jedno, dopis dostal, a to bylo to, oč šlo.