❦
Středa, 29. ledna 1879
Mercredi, 29 janvier 1879
Celý den myslím na modré moře, bílé plachty, nebe samé světlo…
Toute la journée je pense à une mer bleue, des voiles blanches, un ciel tout de lumière...
Poznámka editorů
[Dolní část stránky prázdná]
[Bas de page blanc]
Když se vracím z ateliéru, zastihnu Potechina. Ten starý plesnivec povídá, že za týden jede do Říma, a v řeči jmenuje Katorbinského, mého učitele, a další… A já cítím, jak omdlévám před tou vyhlídkou na slunce, na staré mramory v zeleni; ruiny a sochy, kostely. La campagna!1
En rentrant de l’atelier je trouve Potechine. Ce vieux champignon dit que dans une semaine il va à Rome et tout en causant nomme Katorbinsky mon professeur et d’autres... Et moi je me sens pâmer devant cette perspective de soleil, de vieux marbres dans la verdure; Ruines et satues, églises. La campagna !
Ta poušť, ano, ale já tu poušť zbožňuji, a zaplaťpánbůh jsou i jiní, kdo ji zbožňují také. Ta božská, umělecká atmosféra. To světlo, při pomyšlení na něž pláču vztekem, že jsem tady. Já tam dole znám malíře!
Ce désert, oui mais je l’adore ce désert et il y en a Dieu Merci d’autres qui l’adorent aussi. Cette atmosphère divine, artisitque. Cette lumière qui quand j’y pense me fait pleurer de rage d’être ici. Je connais des peintres là-bas !
Jsou tři kategorie lidí. První to všechno milují, jsou umělci a nemyslí si, že Campagna je hrozná poušť, v zimě studená a v létě rozpálená. Viz dole na straně 35
Il y a trois catégories de gens. Les premiers aiment tout cela, sont artistes et ne trouvent pas que la Campagne soit un affreux désert froid l’hiver et brûlant l’été. Voir bas de page 35
Druzí nerozumějí těm prvním a necítí krásu, ale neodvažují se to přiznat a snaží se vypadat jako ti první. Ti mi příliš nevadí, protože chápou, že jsou nazí, a touží se zahalit. A konečně třetí, kteří jsou jako druzí, jen bez toho dobrého citu. A právě ty nenávidím, protože znevažují a mrazí. Sami nic necítí a ničemu nerozumějí, a tak tvrdí, že jsou to hlouposti, a válejí se zlí, zlomyslní a odporní na plném slunci.
Les seconds qui ne comprennent pas les autres et ne sentent pas les beautés mais qui n’osent pas l’avouer et tachent de paraître comme les premiers. Ceux-ci ne me déplaisent pas trop parce qu’ils comprennent qu’ils sont nus et désirent se couvrir. Les troisièmes enfin qui sont comme les seconds moins ce bon sentiment. Et ce sont ceux-là que j’exècre parce qu’ils dénigrent et glacent. Ne sentant et ne comprenant rien eux- mêmes ils affirment que ce sont des bêtises et se vautrent mauvais, méchants et dégoûtants en plein soleil.
A tady… tady je Paříž.
Et ici., ici c’est Paris.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „La campagna“ — římská Campagna, pustý venkov v okolí Říma, posetý antickými ruinami a milovaný krajináři. ↩